Fyziologické aspekty akumulace rezervních látek v semeni hrachů se zvýšeným obsahem škrobu a amylosy (1996–1998)

Současná nadprodukce potravin vede k využívání hlavních zemědělských plodin pro alternativní potravinářské, ale zejména nepotravinářské (technické) účely. U hrachu je jedním z trendů snaha o využití škrobu (konkrétně jeho složky amylózy) pro syntézu termoplastických materiálů s progresivně zlepšenou biodegradabilitou.

  • GA522/96/1101
  • Poskytovatel: GA0 – Grantová agentura České republiky (GA ČR)
  • Hlavní příjemce: AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o.
  • Období řešení projektu: 1996–1998.

Vysoký podíl amylózy v hrachovém škrobu je geneticky podmíněn přítomností alel rr, čemuž mj. fenotypově odpovídají svraskalá semena a specifická stavba škrobových zrn, obojí typické pro zahradní hrachy (Pisum sativum L. ssp. hortese var. medullare). Nízký výnos semen zahradních hrachů a s tím spojená nízká (absolutní) výtěžnost škrobu a amylózy však logicky vede ke šlechtitelským projektům, jež by zvýšily podíl amylózy v hrachu polním (zrnovém, genotyp RR nebo Rr s kulatými semeny), resp. vytvořily nové materiály spojující výnos semen s požadovanými parametry škrobu. Navrhovaný projekt hodlá sledovat biosyntézu škrobu, resp. jeho komponent amylósy a amylopektinu a vliv zvýšeného podílu.