|
Genetické řízení tvorby hrachového škrobu |
 |
|
Šlechtění -
Luskoviny
|
Genetické řízení tvorby hrachového škrobu
Svraštělá semena jsou výsledkem mutací v lokusu rugosus (rugosus = vrásčitý), který se označuje jako r a o kterém je známo, že se podílí na syntéze škrobu. WHITE (1917) symbolizoval gen „tvaru semene“ znakem R. Kulatý = RR, vrásčitý = rr. KAPPERT (1914) udává, že tento gen neurčuje pouze tvar semene, nýbrž také tvar škrobových jader (oválná nebo kulatá) a rozdíly v obsahu cukru u hrachu se svraštělými semeny a u hrachu se semeny kulatými. KELLENBERGER (1951) zjistil genetickými metodami, že gen R ovlivňuje vedle znaků uvedených KAPPERTEM (1914) také obsah škrobu i obsah amylózy v něm obsažené.
|
|
Hrachový škrob |
|
|
Šlechtění -
Luskoviny
|
Hrachový škrob
Obsah škrobu v semenech hrachu s kulatými semeny se pohybuje v rozmezí od 31 % do 51,5 % a obsah škrobu v semenech hrachu se svraštělými semeny se nachází v intervalu od 18 % do 42 %.
Vyšší obsah škrobu v semenech hrachu s kulatými semeny se může ve srovnání s obsahem škrobu hrachu se svraštělými semeny přičíst pouze vyššímu podílu amylopektinu u hrachu s kulatými semeny (HAEDER, 1989b). Syntéza amylopektinu spočívá v transpozonově podobné inzerci genu, kódujícího SBEI. Hrách se svraštělými semeny jednu formu SBEI zcela postrádá (SMITH, 1988), neboť díky malé deleci genu kódujícího velikost podjednotek ADP glukózy není schopen tento enzym využít (MARTIN et al. 1989).
|
|
Obecná charakteristika škrobu |
|
|
Šlechtění -
Luskoviny
|
Obecná charakteristika škrobu
Rostlinný škrob je fyzikálně i chemicky velice heterogenní přírodní surovina, obsažená nejen v klasických škrobnatých plodinách (kukuřice, brambory, obiloviny). Škrob se vyskytuje uvnitř plastidů v podobě ve vodě nerozpustných, semikrystalických částic. Škrobové jádro, kolem něhož se ukládají apozicí nové vrstvy na staré, může být uloženo v centru (obiloviny, luskoviny), ale též excentricky (brambory). Škrob je složen buďto z jednoduchých zrn (pšenice), nebo je tvořen zrny složenými (rýže, oves).
|
|
Rezistentní šlechtění hrachu na odolnost ke kořenovým chorobám |
|
|
Šlechtění -
Luskoviny
|
Rezistentní šlechtění hrachu na odolnost ke kořenovým chorobám
Výnosová nejistota spolu s cenovými výkyvy jsou hlavní limitující faktory ovlivňující větší zastoupení luskovin v osevních sledech. Mezi rozhodující příčiny nízké výnosové jistoty patří poměrně rozdílný stupeň odolnosti k chorobám a škůdcům. K ekonomicky významným houbovým patogenům hrachu v našich podmínkách patří kořenomorka, fuzarióza, hnědá strupovitost a padlí.
Charakteristika houby - Rhizoctonia solani
|
|
Choroby hrachu |
|
|
Šlechtění -
Luskoviny
|
Choroby hrachu
K ekonomicky nejzávažnějším chorobám hrachu patří, vedle komplexu virových onemocnění, komplex kořenových a krčkových hnilob (LAHOLA, 1990). Z komplexu viróz mají největší hospodářský význam: výrůstková mozaika hrachu (PEMV), virus obecné mozaiky hrachu (PMV), virus mozaiky svinování listů hrachu (PLRMV) a virus žluté mozaiky fazolu (BYMV). Uvedené virózy se projevují barevnými a morfologickými změnami u napadených rostlin (MUSIL et al. 1981), které jsou oslabené a náchylnější ke komplexu kořenových a krčkových hnilob. Virózy jsou většinou přenášeny prostřednictvím hmyzích přenašečů (mšice, třásněnky) nebo osivem.
|
|
Hospodářské vlastnosti |
|
|
Šlechtění -
Luskoviny
|
Hospodářské vlastnosti
Hrách je ve střední Evropě hlavní jedlou luskovinou. Jeho použití je však širší než u ostatních jedlých luskovin, zvláště pak od poloviny devadesátých let, kdy začal vzrůstat v EU význam využívání hrachu v krmných dávkách pro monogastrická zvířata jako zdroj energie a proteinů a současně začalo být jeho pěstování přiměřeně dotováno.
Celkový obsah bílkovin hrachu je nižší než v sójové mouce a vyšší než v obilovinách (viz tab.1). Je různý u jednotlivých odrůd, avšak v průměru se pohybuje kolem 25 % (CARROUÉE a GATEL, 1995).
|
|
Botanická charakteristika |
|
|
Šlechtění -
Luskoviny
|
Botanická charakteristika
Počet chromosomů rodu Pisum je 14 (n = 7). Přirozeně polyploidní formy nebyly doposud u tohoto rodu detekovány. Hrách je jednoletá rostlina, ale má také formy ozimé (f. hybernum).
Hrách má středně hluboký kůlový kořen, který proniká až 110 cm a v horní vrstvě půdy se bohatě větví. Lodyha je na průřezu okrouhlá, nebo zřetelně hranatá, dutá. Je holá a větví se podle odrůdy a podmínek. Délka lodyhy se pohybuje od 20 do 220 cm a je poléhavá, vystoupavá, nebo popínavá. Listy jsou obvykle sudozpeřené, zakončené úponky, které se přichycují k opoře. Lístky jsou oválné, nebo podlouhle vejčité, přisedlé.
|
|
Taxonomie rodu Pisum L. |
|
|
Šlechtění -
Luskoviny
|
Taxonomie rodu Pisum L.
MAKASHEVA (1979) řadí rod Pisum do divize Magnoliophyta (Angiosperme), třídy Magnoliatae (Dicotyledoneae), podtřídy Rosidae Takht., 1966, nadřádu Rosanae Takht., 1966, řádu Fabales Nakai, 1943, čeledi Fabaceae Lindl., 1836, a do tribu Vicieae Bronn.
Rod Pisum tvoří mnoho morfologicky odlišných typů rozšířených po celém světě. Proto jsou všechny kulturní formy soustředěny do druhu Pisum sativum L. Plané formy jsou rozděleny do pěti druhů (Pisum formosum Stev., Pisum fulvum Sibth. et Sm., Pisum abyssinicum Braun., Pisum humile Boiss. et Noe., Pisum elatius Stev.). Pisum sativum L. se dělí na dva poddruhy: Pisum sativum L. ssp. hortense A. et Gr. – hrách setý zahradní a Pisum sativum L. ssp. arvense Čelak. – hrách setý rolní (peluška), syn. Pisum arvense L. (PETR, 1963).
|
|
|
