Přečtěte si více

Podzimní škůdci se nevyskytují v nebezpečných počtech pravidelně. Výskyty slimáčků a larev housenic pilatky řepkové se na jednotlivých loklaitách v jednotlivých ročnících výrazně liší. Jednás e tedy o typické nepravidelně se vyskytující škůdce. Výskyty dřepčíka olejkového a dřepčíků rodu Phyllotreta byly v posledních letech velmi nízké, ekonomicky bezvýznamné. Asi od roku 2005 se v porostech téměř nevyskytují hálky na kořenech a hypokotylech způsobované larvami krytonosce zelného. Zcela nečekaně ale také zcela ojediněle se ve větším počtu objevovaly housenky osenic a můr (osenice polní, osenice vykřičníková, osenice ypsilonová, můra zelná).Jistou stálost vykazují snad jen výskyty larev květilek.

U 50 zvířat masného skotu plemene Blonde d´Aquitane byl sledován výskyt S. aureus se zaměřením na rezistentní kmeny MRSA (methicilin rezistentní S. aureus). Vzorky pocházely z jedné farmy a byly odebírány z nosní sliznice sterilním vatovým tamponem a vyšetřeny v mikrobiologické laboratoři. U kmenů identifikovaných jako S. aureus byla provedena detekce mecA genu a genů odpovědných za tvorbu stafylokokových enterotoxinů metodou PCR. Z 50 vzorků byly baktérie S. aureus potvrzeny jen u tří zvířat. U těchto kmenů ale nebyla potvrzena přítomnost mecA genu, ani tvorba enterotoxinů.

Identification of Meligethes species and their frequencies in adult samples collected in different localities in the central and southern Moravia (the Czech Republic, 2009-2011) was based on comparisons of morphometric and colour characters and on differences in male and female genitalia. M. aeneus, M. viridescens, M. subaeneus, M. atratus and M. coracinus were recorded in every of the three years. M. nigrescens was recorded in 2009 and 2011, M. carinulatus and M. maurus in 2010 and 2011. M. aeneus was the most frequent species in all compared samples (2009–2011). From the accompanying species M. subaeneus and M. viridescens were markedly more frequent in this study. Considering high resistance of M. aeneus to esteric pyrethroids it could be helpful to distinguish among the Meligethes species occurring in field samples intended for laboratory testing.

Pea somaclones of cultivars Adept, Komet and Bohatýr were obtained after selection in vitro with Fusarium solani filtrate and fusaric acid (FA). R2 regenerants were analyzed by RAPD and IRAP markers. Some markers were useful for clear discrimination between selected and non-selected variants of all studied cultivars.Flow cytometry analysis proved the same genome size of selected and non-selected pea lines. Therefore in vitro selection by pathogen derived agents could be the efficient method for obtaining pea somaclones with incrreased resistance to F. solani.

The original restorer line BO20 contained 31µmol/g GSL in seeds, but by crossing this line with various low GSL CMS lines, followed by repeated selection of fertile segregants, we were able to obtain fertile lines with a mean GSL content in seeds of 11.8 µmol/g. This result confirmed that the gene(s) controlling the GSL content are not closely linked to the fertility restorer gene. The results confirm, that the SCAR marker SG34 is closely associated with the fertility restoring allele, and facilitates so the selection of fertile segregants; however, the marker is unable to distinguish between the homozygous RfRf and the heterozygous Rfrf genotypes.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projekt podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na organofosfát chlorpyrifos-ethyl laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 025). Při testech v roce 2012 byla porovnávána citlivost 76 populací odebraných na různých lokalitách v České republice (68 populací) a na Slovensku (8 populací z jihozápadního Slovenska). Účinná látka chlorpyrifos-ethyl je např. součástí do řepky ozimé registrovaných přípravků Nurelle D (500 g ú.l./l) a Dursban Delta (200 g ú.l./l). Přípravek Dursban Delta je na blýskáčky v řepce registrován v dávce 1,75 l/ha (350 g ú.l./ha). Nurelle D je do řepky ozimé registrován (nemá ale registraci na blýskáčky) v dávce 0,6 l/ha (300 g ú.l./ha). Dávku 300 g chlorpyrifos-ethylu /ha je možné považovat za minimální registrovanou dávku pro tuto účinnou látku v řepce ozimé v ČR. Běžná polní dávka v Evropě je ale výrazně nižší (187,5 g ú.l./ha). Složení testovaného spektra dávek bylo odvozeno z metodiky IRAC č. 025, bylo ale podstatně širší. Jako základní dávka sloužila tak zvaná (dle doporučení a terminologie IRAC) referenční dávka: 30 g ú.l./ha. Laboratorní kontaktní účinnost (vyjádřená dle Abbotta) dosažená touto dávkou rozhoduje o tom, jak bude charakterizována populace z hlediska citlivosti na testovanou látku dle kategorizace uvedené v používané metodice IRAC č. 025. (kód 1 = citlivá populace; kód 2 = potenciálně tolerantní populace). Celý soubor testovaných dávek měl tuto podobu: 0 g ú.l./ha (kontrola), 0,92 g ú.l./ha, 2,9 g ú.l./ha, 9,4 g ú.l./ha, 30 g ú.l./ha (= referenční dávka), 96 g ú.l./ha a 307,2 g ú.l./ha. Evropské populace blýskáčků se považují za citlivé na chlorpyrifos-ethyl. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům.

Jsou presentovány současné možnosti genetiky a genomiky luskovin na příkladu hrachu setého. Je presentována situace luskovin v evropském a celosvětovém měřítku.

Předkládaná mapa s odborným obsahem shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyrethroid tau-fluvalinate laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 011 verze 3). Při testech byla porovnávána citlivost 80 populací odebraných na různých lokalitách (69 populací z ČR, 11 populací z jihozápadního Slovenska) v roce 2012. Účinná látka tau-fluvalinate je součástí přípravku Mavrik 2 F (240 g ú.l./l). Na blýskáčky v řepce je tau-fluvalinate registrován v dávce 48 g ú.l./ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (1,92 g ú.l./ha), 20% (9,6 g ú.l./ha), 100% (48 g ú.l./ha), 500% (240 g ú.l./ha). Pyrethroid tau-fluvalinate se neřadí do skupiny esterických pyrethroidů, i když se jim z hlediska molekulární stavby velmi podobá. V současné době není zcela jasné, jestli existuje mezi esterickými pyrethroidy a tau-fluvalinatem křížová rezistence. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (SRS), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a učitelům na těchto školách. Veškerá data v doprovodném (interpretačním) dokumentu i ve vlastních mapách s odborným obsahem (v tištěné i elektronické formě) jsou volně přístupná. Přístup k nim je bezplatný. Pro správnou interpretaci a pochopení výsledků uváděných na mapách (mapa 1 a mapa 2) je však nutné seznámit se alespoň s částí II.2. (= výsledková část) tohoto doprovodného dokumentu.

Presentovány jsou specifická data z oblasti transkriptomiky, genomiky, proteomiky modelových luskovin v konfrontaci s plodinami jako je hrách, bob a jiné luskoviny.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projektu podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyretroid cypermethrin laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č.011 verze 3). Při testech byla porovnávána citlivost 82 populací odebraných na různých lokalitách (71 populací z ČR, 11 populací z jihozápadního Slovenska) v roce 2012. Účinná látka cypermethrin je součástí např. těchto do řepky ozimé registrovaných přípravků: Cyperkill 25 EC (250 g ú.l./l), Rafan (250 g ú.l./l), Nurelle D (250 g ú.l./l; zde v kombinaci s chlorpyrifos-ethylem). Na blýskáčky v řepce je cypermethrin registrován v dávce 25 g ú.l./ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (1 g ú.l./ha), 20% (5 g ú.l./ha), 100% (25 g ú.l./ha), 500% (125 g ú.l./ha). Pyretroid cypermethrin se řadí do skupiny esterických pyretroidů. Tato skupina insekticidů je rezistencí blýskáčků ohrožena nejvíce. Existují doklady o křížové rezistenci blýskáčků k účinným látkám patřícím do této skupiny insekticidů. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (SRS), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a učitelům na těchto školách. Veškerá data v doprovodném (interpretačním) dokumentu i ve vlastních mapách s odborným obsahem (v pevné i elektronické formě) jsou volně přístupná.

Byla studována genetická diverzita 164 položek hrachu českého a slovenského původu pomocí 12 SSR, 25 RBIP a 2 IRAP molekulárních markerů, společně s 42 morfologickými deskriptory. Získaná data byla analyzována pomocí výpočtu genetických vzdáleností a následné shlukové analýzy. Morfologická data takto rozdělila studovaný soubor na 5 až 7 shluků, zatímco molekulární pak na 6 až 7. Pro možnost integrace abou systémů byla využita Bayesiánská analýza pomocí BAPS software, jež vyústila v postupné odlišení shluků. Rozdělení souboru dle šlechtitelských period pak naznačilo existenci zůžení genetického spektra.

Dozrávání semene konopí v České republike probíhá od poloviny července do konce září. Semeno má vyšší obsah vody (až 18 %), která je zvyšována přítomností organických nečistot a příměsí. Je nutné rychlé snížení teploty, aby se zabránilo poškození kvality semene. Prvním důležitým požadavkem je včasný transport semene z pole do stacionárního zařízení pro provětrání a dosoušení semene s cílem dosažení odpovídajících fyzikálně chemických parametrů kvality semene.

Herbicidní ochrana lnu setého

Výsledkem experimentů s genetickými modifikacemi hrachu za pomoci konstruktů na bázi fragmentů obalového proteinu virů výrůstkové mozaiky (Pea Enation Mosaic Virus – PEMV) a svinování listů hrachu (Pisum Seed-borne Mosaic Virus - PSbMV) byly linie hrachu se zvýšenou odolností k virovým patogenům. Přítomnost transgenů byla testována histologickým barvením genu GUS, molekulárními testy, odolnost linií byla ověřena v biologických skleníkových testech po mechanické inokulaci. Byly vyvinuty i další GM linie hrachu s transgeny získanými z genomu hmyzu, které by se měly vyznačovat odolností k hmyzím škůdcům a houbovým patogenům. Jejich genotypové vlastnosti a dědičnost transgenů jsou sledovány molekulárními metodami, fenotypové vlastnosti a odolnost bude postupně sledována ve skleníkových i polních testech v rámci výzkumných projektů ve firmě Agritec.

V publikaci jsou vyjmenovány hlavní příčiny způsobující postupné genetické oddalování populací od sebe. Různé nároky člověka na zemědělskou krajinu a jeho různé způsoby hospodaření s ní (přizpůsobené přírodním a ekonomickým tlakům) jsou to, co nejvíce přispívá k postupnému, vzájemnému oddalování evropských populací blýskáčků. Vliv člověka je v tomto smyslu větší, než vliv moří, průlivů, horských hřebenů a údolí.

Luskoviny patřily mezi první rostliny, které zemědělci pěstovali. Fazol se pěstoval nejdříve v Mexiku, bob a hrách na Středním východě, sója a vigna v Číně. Kromě vysokého obsahu bílkovin mají luštěniny zanedbatelnou energetickou hodnotu a naopak obsahují vlákninu. Luštěniny jsou odjakživa známé jako bohatý zdroj bílkovin. Obsahují však mnohem větší spektrum dieteticky cenných látek, jako jsou: vláknina, složité cukry, rezistentní škrob. Jsou také velmi dobrým zdrojem vitamínů a minerálních látek, především kyseliny listové, draslíku, v současnosti velmi propagovaného selenu a zinku. Naopak obsahují jen velmi málo tuku a jako rostlinná potravina, neobsahují cholesterol. Zdravotnické organizace všeobecně udávají, že bychom měli během týdne sníst alespoň 0,5 kg luštěnin.

Byla získána data o šíření mikrosatelitních repetic v genomu rostlin čeledi Fabaceae pomocí transpozice nového Ty1-copia MARTIAN 8.5 kb long retrotransposonu. Tento byl isolován a popsaná z genomu hrachu setého, na základě analýzy 45 SSR sekvencí nesoucích TC repetici. Byla zjištěna vysoká evoluční konzerovanost především koncové LTR oblasti v rámci čeledi Fabaceae.

Mutagenezí linií Te-93/13 a SU-45/85 byly získány linie s nižším obsahem kyseliny linolenové Te-60/101 a SU-244/40. Na hybridní populaci F1 generace byla v roce 1992 nakřížena kanadská odrůda olejného lnu McGregor a na tuto kombinaci křížení v roce 1994 v F1 generaci australská odrůda olejného lnu Glenelg. Vzniklá populace složitého kombinačního křížení byla v F2 generaci podrobena individuálnímu výběru a bylo vybráno 100 rostlin, jejichž potomstvo se stalo základem F3 generace jako kmenů . V následujících generacích F4 až F6 v letech 1998 – 2000 pokračovala selekce a hodnocení kmenového materiálu II., III. a IV. roku ve zkouškách výkonu. V roce 2000 v generaci F6 byl vybrán výchozí kmen označený AGT-248, který byl zařazen do mezistaničních zkoušek. V generaci F10 v roce 2004 bylo novošlechtění pod označením AGT-248 zařazeno do Státních zkoušek pro registraci odrůd a současně bylo v tomto roce založeno udržovací šlechtění. V roce 2007 bylo novošlechtění AGT-248 zaregistrováno pod názvem Amon.