Přečtěte si více

Předkládaná metodika je vystavěna na podobných výchozích principech, tedy na monitoringu letové aktivity dospělců v porostech pomocí žlutých misek a na rozborech sběrů z misek. Také rozhodnutí o nutnosti insekticidního zásahu je přijímáno a termín aplikace je určován na základě výsledků pravidelně se opakujících rozborů dospělých brouků zachycených v miskách. Rozdíl oproti předcházejícím metodikám je dán mírou podrobnosti rozborů. V předkládané metodice je kladen důraz nejen na zaznamenávání počtů jedinců důležitých druhů v jednotlivých sběrných dnech, ale především na rozlišení samců a samic u důležitých druhů (k. čtyřzubého a k. řepkového) a u samic pak o určení jejich připravenosti na kladení (na základě stavu ovogeneze v ovariolách). Rozdíl tedy spočívá v míře podrobnosti rozborů sběrů dospělců z misek. Na základě podrobných rozborů sběrů lze výrazně zpřesnit rozhodnutí o nutnosti insekticidního zásahu a načasování případné insekticidní aplikace (též s ohledem na určitý druh insekticidu). Smysluplné využití metodiky pro praktické účely předpokládá u uživatele určité rostlinolékařské znalosti (užitá zemědělská entomologie vyučovaná na zemědělských univerzitách) a jednoduché laboratorní vybavení (entomologické pomůcky: měkké pinzety, zahnutá jehla; lupa umožňující 12–40 násobné zvětšení).

Changes in genetic diversity of peas bred in the Czech Republic and in former Czechoslovakia since the mid-20(th) century were analysed using 38 molecular marker loci, including retrotransposons and microsatellites, differentiating a total of 84 alleles. Both marker types were comparably effective in revealing the genetic diversity, with a high correlation (r = 0.81), although the pairwise genetic distances of each marker type differed. In total, 175 accessions, selected from the Czech pea gene bank collection and representing the pea cultivars collected or bred in the country, were divided into three groups according to their date of sampling or variety registration. The first group contained 70 old cultivars and landraces collected prior to 1961. The second group contained 46 cultivars released from 1961 to 1980. The third group contained 59 cultivars released between 1981 and 2004. In spite of the decline in several diversity measures, differences in allele frequencies and even allele loss in three microsatellite loci were recorded over the 70-year period, while these differences between the groups were not statistically significant. In addition, genetic heterogeneity was detected in 29 accessions (15%). This indicates that although no genetic erosion could be observed since then, it is important to monitor the genetic diversity, furthermore it highlights the vital role of germplasm collections for the crop diversity conservation.

The aim of this work was to present developed list of descriptors for Linum usitatissimum L.. The lack of complete tool, needful for evaluation and characterization of genetic resources, was the main purpose of its creation. The list of descriptors was developed through international cooperation of three institutions – Agritec Plant Research Ltd.. Šumperk, N. I. Vavilov Research Institute of Plant Industry in Petersburg and Slovak University of Agriculture in Nitra. It consists from three main parts. In general chapters the origin, taxonomy and morphology of species L. usitatissimum L. is characterized. The list of descriptors by itself forms the second part. The methodologies for descriptors creation and evaluation of genetic resources, then the passport descriptors and the descriptors for characterization and evaluation are placed in this part. In the third part are the attachments – the list of growing stages and reference varieties. The list of descriptors was processed as the combination of five existed international systems for evaluation. As well the experiences of involved experts are the guarantee of the originality, completeness, and wide utilization of this work.

Methicilin rezistentní kmeny Staphylococcus aureus se dělí na základě epidemiologických a genetických charakteristik na nemocniční (hospital-acquired, HA-MRSA), komunitní (community-associated, CA-MRSA) a vázané na chov hospodářských zvířat (livestock associated, LA-MRSA). Podle výsledků Evropského centra pro prevenci a kontrolu onemocnění (ECDC) za rok 2011 byl hlášen výskyt MRSA v humánní populaci v ČR 14,5 % (17. místo ze všech 28 zemí), přičemž v roce 1993 byla incidence MRSA v ČR 6,1 %. Vedle výskytu MRSA se v prostředí prvovýroby mléka často izolují rezistentní kmeny Staphylococcus epidermidis, které jsou schopné přenášet rezistenci nejen uvnitř druhu, ale i mezidruhově. Naše výsledky potvrzuji, že kmeny S. epidermidis byly potvrzeny jako nejčastěji rezistentní uvnitř svého druhu, zatímco S. aureus byl rezistentní uvnitř druhu pouze ve 4,5 %. Toto zjištění představuje vážný problém, neboť koaguláza-negativní stafylokoky se stávají hlavními izolovanými mikroorganismy ve spojení s mastitidním onemocněním

Během řešení výzkumnéhoprojektu QI91A229 byla vytvořena linie hrachu dřeňového SM 470/02 , která se vyznačuje vysokou odolností ke komplexu chorob v polních podmínkách. Linie SM 470/02 byla vyvinuta z křížení (Moravan x B99/108). Individuální výběry rostlin byly opakovány každoročně od generace F2. Výnosové zkoušky byly prováděny od F4 generace v pokusech 3 x 10 m2. Homogenizace probíhala 3 - 4 roky. Při homogenizaci materiálu, která trvá většinou 3–4 roky, byly vyřazovány odlišné a méně výkonné linie.

Since 2008 the airraid of Leptosphaeria maculans/L. biglobosa ascospores is pursued within forecasting of the occurrence of the Phoma stem canker in the Czech Republic on five selected localities. Pathogen ascospores are captured by the spore traps in every period from sowing oilseed rape till mid-November. Ascospores airraid was compared with the course of weather conditions on individual sites. The Phoma stem canker incidence is strongly influenced by weather conditions and source of infection. Although is not in recent years strong incidence of disease in winter oilseed rape growths, the prognosis of the risk of infection is very important. Ascospores airraid was recorded at monitored sites in varying degrees, while depending on the weather factors and the influence of locality. In areas with an increased incidence of Phoma stem canker (Šumperk and Opava regions) mutual correlations were observed between selected weather factors and amount of released ascospores or disease incidence in the crop growth before harvest.

Ther was developed a new more rapid and reliable diagnostic method working on the RT-PCR platform for monitoring of MRSA/S. aureus. PCR of the S. aureus specific nuc gene sequence and the mecA gene sequence was utilised for this purpose. A collection of ten S. aureus/MRSA reference strains, fifteen genetically related non S. aureus reference strains and fifty-six environmental samples was employed for estimation of the assay performance and parameters. The classic selective cultivation approach with the biochemical test and agar disk diffusion test was accepted as reference diagnostic method. Our method featured with 100% sensitivity in comparison to reference method. The limit of detection allowed to identify from tens to hundreds copies of S. aureus/MRSA genome. Further, the RT-PCR assay featured with 100% inclusivity and 95% exclusivity at Cq value below 30. We consider our method as ideal for testing of individual suspected colonies, when the results can be acquired in less than 1.5 hour.

V letech 2005–2013 byla v polních maloparcelkovýh pokusech hodnocena citlivost 26 odrůd olejného lnu k padlí (Oidium lini). Stabilně rezistentní byly odrůdy Jupiter, Astral a Recital. K nejnáchylnějším patřily odrůdy Natural, Kaolin, Omega, Leane a Libra.

Během řešení projektu QI91A229 byla vytvořena linie hrachu setého AGT 212.11 , která se vyznačuje vysokou odolností ke komplexu chorob v polních podmínkách. Linie AGT 212.11 byla vyvinuta z křížení LU 1977 x Franklin . Individuální výběry rostlin byly opakovány každoročně od generace F2. Výnosové zkoušky byly prováděny od F4 generace v pokusech 3 x 10 m2. Homogenizace probíhala 3 - 4 roky. Při homogenizaci materiálu, která trvá většinou 3–4 roky, byly vyřazovány odlišné a méně výkonné linie.

Hasalová I., Trojan R., Dostálová R. (2012): Green pea variety Twinset. Czech J. Genet. Plant Breed., 48: 46-47. Dostupné z: https://doi.org/10.17221/167/2011-CJGPB

V článku jsou popsány škůdci luskovin (hrách, bob) významní pro české pěstitele. Na základě výsledků polních pokusů zakládaných v rámci řešení projektu QH82027 jsou v článku představeny možnosti ochrany porostů před těmito škůdci. Jedná se o postupy, které jsou v souladu s principy integrované ochrany rostlin.

V polních maloparcelkových pokusech v letech 2011–2012 byl na dvou lokalitách (Temenice a Vikýřovice) hodnocen zdravotní stav a výnosový potenciál šesti odrůd sóje. Podle rozdílné citlivosti k chorobám byly odrůdy rozděleny do třech skupin, na náchylné, středně odolné a odolné. Zjištěný výnosový potenciál zcela odpovídal citlivosti jednotlivých odrůd k chorobám. Mikroskopickým zhodnocením původců kořenových hnilob se na lokalitě Temenice nejvíce podílel komplex Thielaviopsis basicola a Rhizoctonia solani a na lokalitě Vikýřovice komplex Rhizoctonia solani a Pythium ultimum. Z biologických přípravků, na bázi různých hub aplikovaných na osivo sóje, byla zjištěna nejlepší účinnost u směsného produktu čtyř kmenů Clonostachys rosea v kombinaci s dolomitickým vápencem. Biologické přípravky testované v polních maloparcelkových pokusech 2011–2012 snížily výskyt stonkových chorob sóje v průměru o 48,5 %, kořenových hnilob o 24,5 % a zvýšily počet kořenových hlízek v průměru o 44,0 % a výnos semen o 8,4 % ve srovnání s neošetřenou kontrolou.

The distinctness of, and overlap between, pea genotypes held in several Pisum germplasm collections has been used to determine their relatedness and to test previous ideas about the genetic diversity of Pisum. Our characterisation of genetic diversity among 4,538 Pisum accessions held in 7 European Genebanks has identified sources of novel genetic variation, and both reinforces and refines previous interpretations of the overall structure of genetic diversity in Pisum. Molecular marker analysis was based upon the presence/absence of polymorphism of retrotransposon insertions scored by a high-throughput microarray and SSAP approaches. We conclude that the diversity of Pisum constitutes a broad continuum, with graded differentiation into sub-populations which display various degrees of distinctness. The most distinct genetic groups correspond to the named taxa while the cultivars and landraces of Pisum sativum can be divided into two broad types, one of which is strongly enriched for modern cultivars. The addition of germplasm sets from six European Genebanks, chosen to represent high diversity, to a single collection previously studied with these markers resulted in modest additions to the overall diversity observed, suggesting that the great majority of the total genetic diversity collected for the Pisum genus has now been described. Two interesting sources of novel genetic variation have been identified. Finally, we have proposed reference sets of core accessions with a range of sample sizes to represent Pisum diversity for the future study and exploitation by researchers and breeders.

V článku jsou popsány škůdci luskovin (lupina, soja, fazole) významní pro české pěstitele. Na základě výsledků polních pokusů zakládaných v rámci řešení projektu QH82027 jsou v článku představeny možnosti ochrany porostů před těmito škůdci. Jedná se o postupy, které jsou v souladu s principy integrované ochrany rostlin.

V letech 2008–2011 byl hodnocen podíl napadených semen hrachu houbovými chorobami, sklizených z luskovino-obilních směsek na lokalitách Vikýřovice a Postřelmov. Sklizená semena hrachu byla ve směskách napadena houbovými chorobami v průměru o 31–69 % méně než v monokulturách. Nejperspektivnější byly směsky s podílem hrachu ve směsce 40 %. Pěstování luskovino-obilních směsek v podmínkách ekologického zemědělství mělo významný vliv na podíl napadených semen ve sklizené produkci i na stabilitu výnosu. Klíčová slova: luskovino-obilní směsky, hrách, houbové choroby přenosné osivem

The chapter is dealing with flax and linseed (Linum usitatissimum L.) methods of breeding. At the beginning of the chapter the survey of flax growing in Europe and in the world is presented followed by description of the work with flax and linseed genetic resources, International Flax Database, conventional and unconventional methods of breeding. The chapter is closed with the Internet link to the European catalogue with flax and linseed varieties.

161 cows from 4 farms were examined. The suspect animals were selected according to viscosity test, clinical symptoms and somatic cell count (SCC). The most frequently isolated was Ent. faecalis (n = 20), followed by S. aureus (n = 6) and St. uberis (n = 5). There was positive occurrence of bacteria genus Staphylococcus and Enterococcus at lower SCC (50 ths.ml-1) and at higher SCC (> 300 ths.ml-1) bacteria genus Streptococcus, Enterobacter and E. coli. Differences in SCC were significant (P 0.001) in negative samples xg 131 SCC versus 491 for positive, 611 for staphylococci and 464 ths.ml-1 for other positive. SCC discrimination limit for likelihood of pathogen occurrence estimation was calculated. This limit 174 ths.ml-1 could be recommended for practical use to apply preventive or curative measures.

Plant transformation may be defined as the sequence of delivery, integration and expression of foreign genes into the plant cells which will ultimately regenerate into a whole plant. This ability to introduce and express or inactivate specific genes in the plant genomes provides a new and powerful experimental tool for validating gene function, particularly in relation with various plant physiology mechanisms and processes that have not been resolved so far using other biochemical approaches. Another non-negligible application of this approach is that of obtaining and transferring genes that are not available to a given species due to sexual incompatibility from other plants, from microorganisms or even animals. The process involves choosing a trait, identifying and isolating the gene(s) encoding it. To be functional, such gene(s) must include the regulatory regions ensuring their correct expression in the plant. Then, a reliable protocol must be devised and followed for the transformation of genes into plants, and the DNA sequences introduced must subsequently be integrated, expressed and maintained in the genome throughout subsequent cell divisions and progenies. Finally, transformed cells must be competent for regeneration into whole plants. Gene delivery systems used to date can be divided into direct gene transfer (mediated by physical or chemical forces for delivery of the gene into plant protoplasts, cells and even tissues) and Agrobacterium-mediated gene transfer, where either A. tumefaciens or A. rhizogenes is used as vectors for introducing the foreign gene into the plant genome. In this context, recombinant DNA technology has revolutionised biotechnology in such a way that plant transgenesis is now a relatively mature approach, and plant biotechnology provides today not only novel genotypes which carry agronomically useful genes for biotic and abiotic stresses, but also others that improve plant nutrition or increase yield components.