Přečtěte si více

Dozrávání semene konopí v České republike probíhá od poloviny července do konce září. Semeno má vyšší obsah vody (až 18 %), která je zvyšována přítomností organických nečistot a příměsí. Je nutné rychlé snížení teploty, aby se zabránilo poškození kvality semene. Prvním důležitým požadavkem je včasný transport semene z pole do stacionárního zařízení pro provětrání a dosoušení semene s cílem dosažení odpovídajících fyzikálně chemických parametrů kvality semene.

Byly presentovány poslední výsledky práce na analýze genetické diversity kolekce hrachu a vyhodnocení získaných morfologických a molekulárních dat pomocí klasických metod založených na analýze genetické vzdálenosti, tak i novějších pomocí Bayesovského přístupu modelování umožňující integrace obou typů dat. To umožnilo zjištění přesnější struktury hodnoceného souboru.

Optimisation of two in vitro regeneration systems for low-tannine cultivars of faba bean based on culturing of shoot apices and cotyledonary nodes were provided by usage of various antioxidants - ascorbic acid, citric acid, glutathione and activated charcoal. In subsequent testing, the combined effects of antioxidants with transformation co-cultivation compounds acetosyringone and L-cysteine was studied. The application of antioxidants lead to decreased caullogenesis, citric acids treatments (50 mg.l-1) dramatically decreased necrotic response of explants. However, citric acid, used together with ascorbic acid completely inhibited shoot growth in shoot apex cultures. Glutathion evoked hyperhydricity of explants. Activated charcoal induced rooting on media which are commonly used for shoot proliferation. Combination of acetosyringone with antioxidants did not negatively influenced shoot proliferation, except of variant with ascorbic acid. Citric acid worked as the best and universal antioxidant in faba bean in vitro cultures utilizable and its use is recommended for faba bean genetic transformation experiments.

Cílem prací bylo zvýšit vypovídací schopnost laboratorních a polních zkoušek hodnocení zdravotního stavu řepky olejky v odrůdových pokusech a v testování přípravků na ochranu rostlin. Zkoušky byly zaměřeny na významné patogeny řepky olejky Sclerotinia sclerotiorum a Leptosphaeria maculans, L. biglobosa. Práce probíhaly v laboratorních a polních podmínkách. Pracovali jsme s izoláty patogenů původem z ČR, šlechtitelskými materiály a odrůdami řepky olejky ozimé. U S. sclerotiorum jsme hodnotili vliv inokulace listových řapíků myceliem na průběh infekce a vliv umělé inokulace půdy sklerociemi patogenu na napadení. U vybraných materiálů řepky jsme sledovali obsah glukosinolátů ve stoncích a listech řepky. U patogenů L. maculans, L. biglobosa jsme v polních podmínkách ověřovali vliv foliárního ošetření konidiosporami těchto patogenů na zdravotní stav.

Podzimní škůdci se nevyskytují v nebezpečných počtech pravidelně. Výskyty slimáčků a larev housenic pilatky řepkové se na jednotlivých loklaitách v jednotlivých ročnících výrazně liší. Jednás e tedy o typické nepravidelně se vyskytující škůdce. Výskyty dřepčíka olejkového a dřepčíků rodu Phyllotreta byly v posledních letech velmi nízké, ekonomicky bezvýznamné. Asi od roku 2005 se v porostech téměř nevyskytují hálky na kořenech a hypokotylech způsobované larvami krytonosce zelného. Zcela nečekaně ale také zcela ojediněle se ve větším počtu objevovaly housenky osenic a můr (osenice polní, osenice vykřičníková, osenice ypsilonová, můra zelná).Jistou stálost vykazují snad jen výskyty larev květilek.

U 50 zvířat masného skotu plemene Blonde d´Aquitane byl sledován výskyt S. aureus se zaměřením na rezistentní kmeny MRSA (methicilin rezistentní S. aureus). Vzorky pocházely z jedné farmy a byly odebírány z nosní sliznice sterilním vatovým tamponem a vyšetřeny v mikrobiologické laboratoři. U kmenů identifikovaných jako S. aureus byla provedena detekce mecA genu a genů odpovědných za tvorbu stafylokokových enterotoxinů metodou PCR. Z 50 vzorků byly baktérie S. aureus potvrzeny jen u tří zvířat. U těchto kmenů ale nebyla potvrzena přítomnost mecA genu, ani tvorba enterotoxinů.

Identification of Meligethes species and their frequencies in adult samples collected in different localities in the central and southern Moravia (the Czech Republic, 2009-2011) was based on comparisons of morphometric and colour characters and on differences in male and female genitalia. M. aeneus, M. viridescens, M. subaeneus, M. atratus and M. coracinus were recorded in every of the three years. M. nigrescens was recorded in 2009 and 2011, M. carinulatus and M. maurus in 2010 and 2011. M. aeneus was the most frequent species in all compared samples (2009–2011). From the accompanying species M. subaeneus and M. viridescens were markedly more frequent in this study. Considering high resistance of M. aeneus to esteric pyrethroids it could be helpful to distinguish among the Meligethes species occurring in field samples intended for laboratory testing.

Pea somaclones of cultivars Adept, Komet and Bohatýr were obtained after selection in vitro with Fusarium solani filtrate and fusaric acid (FA). R2 regenerants were analyzed by RAPD and IRAP markers. Some markers were useful for clear discrimination between selected and non-selected variants of all studied cultivars.Flow cytometry analysis proved the same genome size of selected and non-selected pea lines. Therefore in vitro selection by pathogen derived agents could be the efficient method for obtaining pea somaclones with incrreased resistance to F. solani.

The original restorer line BO20 contained 31µmol/g GSL in seeds, but by crossing this line with various low GSL CMS lines, followed by repeated selection of fertile segregants, we were able to obtain fertile lines with a mean GSL content in seeds of 11.8 µmol/g. This result confirmed that the gene(s) controlling the GSL content are not closely linked to the fertility restorer gene. The results confirm, that the SCAR marker SG34 is closely associated with the fertility restoring allele, and facilitates so the selection of fertile segregants; however, the marker is unable to distinguish between the homozygous RfRf and the heterozygous Rfrf genotypes.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projekt podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na organofosfát chlorpyrifos-ethyl laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 025). Při testech v roce 2012 byla porovnávána citlivost 76 populací odebraných na různých lokalitách v České republice (68 populací) a na Slovensku (8 populací z jihozápadního Slovenska). Účinná látka chlorpyrifos-ethyl je např. součástí do řepky ozimé registrovaných přípravků Nurelle D (500 g ú.l./l) a Dursban Delta (200 g ú.l./l). Přípravek Dursban Delta je na blýskáčky v řepce registrován v dávce 1,75 l/ha (350 g ú.l./ha). Nurelle D je do řepky ozimé registrován (nemá ale registraci na blýskáčky) v dávce 0,6 l/ha (300 g ú.l./ha). Dávku 300 g chlorpyrifos-ethylu /ha je možné považovat za minimální registrovanou dávku pro tuto účinnou látku v řepce ozimé v ČR. Běžná polní dávka v Evropě je ale výrazně nižší (187,5 g ú.l./ha). Složení testovaného spektra dávek bylo odvozeno z metodiky IRAC č. 025, bylo ale podstatně širší. Jako základní dávka sloužila tak zvaná (dle doporučení a terminologie IRAC) referenční dávka: 30 g ú.l./ha. Laboratorní kontaktní účinnost (vyjádřená dle Abbotta) dosažená touto dávkou rozhoduje o tom, jak bude charakterizována populace z hlediska citlivosti na testovanou látku dle kategorizace uvedené v používané metodice IRAC č. 025. (kód 1 = citlivá populace; kód 2 = potenciálně tolerantní populace). Celý soubor testovaných dávek měl tuto podobu: 0 g ú.l./ha (kontrola), 0,92 g ú.l./ha, 2,9 g ú.l./ha, 9,4 g ú.l./ha, 30 g ú.l./ha (= referenční dávka), 96 g ú.l./ha a 307,2 g ú.l./ha. Evropské populace blýskáčků se považují za citlivé na chlorpyrifos-ethyl. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům.

Jsou presentovány současné možnosti genetiky a genomiky luskovin na příkladu hrachu setého. Je presentována situace luskovin v evropském a celosvětovém měřítku.

Předkládaná mapa s odborným obsahem shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyrethroid tau-fluvalinate laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 011 verze 3). Při testech byla porovnávána citlivost 80 populací odebraných na různých lokalitách (69 populací z ČR, 11 populací z jihozápadního Slovenska) v roce 2012. Účinná látka tau-fluvalinate je součástí přípravku Mavrik 2 F (240 g ú.l./l). Na blýskáčky v řepce je tau-fluvalinate registrován v dávce 48 g ú.l./ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (1,92 g ú.l./ha), 20% (9,6 g ú.l./ha), 100% (48 g ú.l./ha), 500% (240 g ú.l./ha). Pyrethroid tau-fluvalinate se neřadí do skupiny esterických pyrethroidů, i když se jim z hlediska molekulární stavby velmi podobá. V současné době není zcela jasné, jestli existuje mezi esterickými pyrethroidy a tau-fluvalinatem křížová rezistence. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (SRS), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a učitelům na těchto školách. Veškerá data v doprovodném (interpretačním) dokumentu i ve vlastních mapách s odborným obsahem (v tištěné i elektronické formě) jsou volně přístupná. Přístup k nim je bezplatný. Pro správnou interpretaci a pochopení výsledků uváděných na mapách (mapa 1 a mapa 2) je však nutné seznámit se alespoň s částí II.2. (= výsledková část) tohoto doprovodného dokumentu.

Významnou chorobou v porostech ozimé řepky v jarním období, jejíž výskyt můžeme eliminovat fungicidním ošetřením v době květu, je hlízenka obecná způsobená houbou Sclerotinia sclerotiorum. Vizuální příznaky napadení rostlin se zpravidla objevují v době tvorby šešulí, dozrávání až sklizňové zralosti. Choroba způsobuje každoročně vysoké výnosové ztráty. Příspěvek poukazuje na nebezpečí vzniku infekce porostů řepky a doporučuje vhodné způsoby fungicidního ošetření.

Bobovité (Fabaceae Endl.) patří mezi nejrozsáhlejší čeledi rostlin na Zemi, zahrnující přez 800 rodů a 20 tisíc druhů na všech kontinentech. Mnoho z těchto zástupců jsou ekonomicky důležité plodiny, využívané pro rozmanité účely, včetně potravin, krmiva pro hospodářská zvířata a množství technologických účelů. Luskoviny byly člověku známé rozhodně již dříve, než se započalo s jejich pěstováním. Tak jako u ostatních rostlin, proces domestikace a pěstování vedl k morfologickým změnám, které velmi připomínají postupy výběru současných šlechtitelských programů. V případě luskovin hlavními kritérii výběru byly: 1). nepukavé lusky, 2). větší velikost semen, 3). hladké a tenčí osemení a 4). snížení či eliminace antinutričních nebo přímo toxických obsahových látek. První doklady o znalosti luštěnin u Slovanů jsou z období 3. až 2. století př.n.l, u obyvatelstva Ukrajiny, běloruského Polesí a Podněpří.

Herbicidní ochrana lnu setého

Výsledkem experimentů s genetickými modifikacemi hrachu za pomoci konstruktů na bázi fragmentů obalového proteinu virů výrůstkové mozaiky (Pea Enation Mosaic Virus – PEMV) a svinování listů hrachu (Pisum Seed-borne Mosaic Virus - PSbMV) byly linie hrachu se zvýšenou odolností k virovým patogenům. Přítomnost transgenů byla testována histologickým barvením genu GUS, molekulárními testy, odolnost linií byla ověřena v biologických skleníkových testech po mechanické inokulaci. Byly vyvinuty i další GM linie hrachu s transgeny získanými z genomu hmyzu, které by se měly vyznačovat odolností k hmyzím škůdcům a houbovým patogenům. Jejich genotypové vlastnosti a dědičnost transgenů jsou sledovány molekulárními metodami, fenotypové vlastnosti a odolnost bude postupně sledována ve skleníkových i polních testech v rámci výzkumných projektů ve firmě Agritec.

V publikaci jsou vyjmenovány hlavní příčiny způsobující postupné genetické oddalování populací od sebe. Různé nároky člověka na zemědělskou krajinu a jeho různé způsoby hospodaření s ní (přizpůsobené přírodním a ekonomickým tlakům) jsou to, co nejvíce přispívá k postupnému, vzájemnému oddalování evropských populací blýskáčků. Vliv člověka je v tomto smyslu větší, než vliv moří, průlivů, horských hřebenů a údolí.

Luskoviny patřily mezi první rostliny, které zemědělci pěstovali. Fazol se pěstoval nejdříve v Mexiku, bob a hrách na Středním východě, sója a vigna v Číně. Kromě vysokého obsahu bílkovin mají luštěniny zanedbatelnou energetickou hodnotu a naopak obsahují vlákninu. Luštěniny jsou odjakživa známé jako bohatý zdroj bílkovin. Obsahují však mnohem větší spektrum dieteticky cenných látek, jako jsou: vláknina, složité cukry, rezistentní škrob. Jsou také velmi dobrým zdrojem vitamínů a minerálních látek, především kyseliny listové, draslíku, v současnosti velmi propagovaného selenu a zinku. Naopak obsahují jen velmi málo tuku a jako rostlinná potravina, neobsahují cholesterol. Zdravotnické organizace všeobecně udávají, že bychom měli během týdne sníst alespoň 0,5 kg luštěnin.