Publikace

Byl sledován výskyt meticilin rezistentních bakterií Staphylococcus aureus v chovech prasat. Bylo vyšetřeno 29 zvířat pocházejících z pěti farem a ze tří krajů České republiky. Na dvoufarmách byla prokázána přítomnost kmenů MRSA. Kmeny byly izolovány z kožních lézí a ze stěrů z nosní sliznice. Dále byl sledován výskyt MRSA na osmi porážkách prasat. Bylo odebráno 274 vzorků stěrů od zvířat z 26 farem. U stěrů z dutiny tělní bylo detekováno 14 kmenů MRSA (7,5 %) a u stěrů nosní sliznice 2 kmeny MRSA (2,3 %).

Main conclusion Vavilovia formosa (Stev.) Fed. is a scientifically valuable common ancestor of the plant tribe Fabeae and also important in breeding and agronomy studies of the cultivated Fabeae, but it is close to extinction. A concerted academic and geovernmental effort is needed to save it. Since 2007, an informal international group of researchers on legumes has been working to increase awareness of Vavilovia formosa (Stev.) Fed., a relict and endangered wild-land relative to crop plant species. A majority of the modern botanical classifications place it within the tribe Fabeae, together with the genera vetchling (Lathyrus L.), lentil (Lens Mill.), pea (Pisum L.) and vetch (Vicia L.). V. formosa is encountered at altitudes from 1,500 m up to 3,500 m in Armenia, Azerbaijan, Georgia, Iran, Iraq, Lebanon, Russia, Syria and Turkey. This species may be of extraordinary importance for broadening current scientific knowledge on legume evolution and taxonomy because of its proximity to the hypothetical common ancestor of the tribe Fabeae, as well as for breeding and agronomy of the cultivated Fabeae species due to its perenniality and stress resistance. All this may be feasible only if a concerted and long-term conservation strategy is established and carried out by both academic and geovernmental authorities. The existing populations of V. formosa are in serious danger of extinction. The main threats are domestic and wild animal grazing, foraging, and early frosts in late summer. A long-term strategy to save V. formosa from extinction and to sustain its use in both basic and applied research comprises much improved in situ preservation, greater efforts for an ex situ conservation, and novel approaches of in vitro propagation.

V letech 2012 až 2014 byl studován vliv různých forem selenu, jeho příjem a potenciální toxicita u in vitro kultur lnu pro účely biofortifikace. V práci byly použity komerční odrůdy olejného lnu (Raciol, Amon), které byly testovány na pevných médiích a vybraných koncentracích selenu u kultur mnohonásobných prýtů. Selen ve formě seleničitanu sodného Na2SeO3 nebo selenanu sodného Na2SeO4 byl přidán do médií v následujících koncentracích: A = 0μM; B = 10 μM; C = 50 μM; D = 100 μM. U jednotlivých variant byl sledován vliv použitých forem selenu na růstové parametry a obsah selenu v biomase. Předběžné výsledky ukazují na stimulaci růstu v nízké koncentraci selenu při použití obou forem. Nicméně množství čerstvé biomasy během kultivace bylo vyšší v případě Na2SeO4, což se projevilo i menší toxicitou v in vitro kulturách lnu.

Odrůdy olejných lnů a konopí setého byly studovány jak z hlediska kvantitativních parametrů výnosu semene, stonku a vlákna, tak z pohledu kvalitativních parametrů obsahu mastných kyselin, tuku a obsahu některých nutričních a antinutričních látek. Studované odrůdy olejných lnů a konopí setého vykázaly průkazné meziodrůdové rozdíly výnosových faktorů i kvalitativních parametrů.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projektu podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti českých (CZ) populací krytonosce šešulového (Ceutorhynchu obstrictus) na pyretroid lambda-cyhalothrin laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 011 verze 3). Při testech v roce 2013 byla porovnávána citlivost 21 populací odebraných na různých lokalitách v České republice. Účinná látka lambda-cyhalothrin je např. součástí přípravku KARATE se ZEON technologií 5 CS (50 g ú.l./l). Na krytonosce šešulového v řepce je lambda-cyhalothrin registrován v dávce 7,5 g ú.l./ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (0,3 g ú.l./ha), 20% (1,5 g ú.l./ha), 100% (7,5 g ú.l./ha), 500% (37.5 g ú.l./ha). Pyretroid lambda-cyhalothrin se řadí do skupiny esterických pyretroidů. Tato skupina insekticidů je velmi ohrožena rezistencí blýskáčků. V tomto dokumentu předkládáme první výsledky plošně rozsáhlejšího testování českých populací k. šešulového na tento insekticid. Z výsledků získaných v roce 2013 se české populace k. šešulového jeví na lambda-cyhalothrin velmi citlivé. Předkládaná mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (ÚKZÚZ), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a pedagogům na těchto školách. Veškerá data v tomto dokumentu i na vlastní mapě s odborným obsahem) jsou volně přístupná (Google aplikace). Přístup k nim je bezplatný. Pro správnou interpretaci a pochopení výsledků vizualizovaných na mapě je nutné seznámit se alespoň s částí II.2. (= výsledková část) tohoto dokumentu.

Ve vegetační sezoně 2013/2014 byl proveden monitoring houbových chorob ozimé řepky olejky a vyhodnocena jejich škodlivost. Zdravotní stav porostů řepky byl sledován ve dvou regionech, na Opavsku a Šumpersku.

Metodika popisuje postup plošné inokulace patogeny Leptosphaeria maculans, L. biglobosa a Sclerotinia sclerotiorum v polních testech rezistence genotypů řepky olejky a v ověřování vlastností přípravků a pomocných látek na ochranu rostlin. Jedná se o plošnou inokulaci půdy sklerocii patogenu S. sclerotiorum a foliární aplikaci řepky sporami patogenů L. maculans, L. biglobosa.

Dřepčíci (Phyllotreta spp., Psylliodes spp.) a pilatka řepková (Athalia rosae) patří k lokálním, v některých letech vážným škůdcům. V našich pokusech byly testovány účinnosti insekticidních látek ze skupiny pyretroidů, neonikotinoidů, organofosfátů na jedince dřepčíků sbíraných v letech 2012 – 2013 a housenice pilatky řepkové v roce sbírané v roce 2014 dle metodiky IRAC 011, 021 a 025. Tyto látky dosahovaly u většiny testovaných sub-populací účinnosti 100 %. Housenice pilatky řepkové byly v roce 2014 vysoce citlivé téměř na všechny testované účinné látky.

V letech 2011-2013 byla testována citlivost českých a částečně i slovenských populací blýskáčků (2011: 86 populací, 2012: 68 populací, 2013: 60 populací) současně na pyretroid lambda-cyhalothrin a neonikotinoid thiacloprid. V mnoha případech byly mezi jednotlivými populacemi zaznamenány signifikantní rozdíly (p<0,05) v hodnotách LD50 a LD90 pro lambda-cyhalothrin i thiacloprid. Mezi netransformovanými hodnotami LD50 a LD90 odhadnutými pro obě účinné látky nebyla zaznamenána žádná korelace. U transformovaných hodnot byla zaznamenána slabá avšak signifikantní korelace (r = 0.38291) mezi Log10 hodnotami LD90 odhadnutými pro obě látky jen v roce 2012. České populace blýskáčků vykazují velmi nízkou citlivost na lambda-cyhalothrin a vysokou variabilitu v kontaktní citlivosti na thiacloprid.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projektu NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testů na citlivost populací blýskáčků (Meligethes spp.) k organofosfátu chlorpyrifos-ethyl v roce 2013. Zvolenou laboratorní metodou byl Adult vial test: lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 025. Při testech v roce 2013 byla porovnávána citlivost 55 populací odebraných na různých lokalitách v České republice. Účinná látka chlorpyrifos-ethyl je např. součástí do řepky ozimé registrovaných přípravků Nurelle D (500 g ú.l./l) a Dursban Delta (200 g ú.l./l). Přípravek Dursban Delta je na blýskáčky v řepce registrován v dávce 1,75 l/ha (350 g ú.l./ha). Nurelle D je do řepky ozimé registrován (nemá ale registraci na blýskáčky) v dávce 0,6 l/ha (300 g ú.l./ha). Dávku 300 g chlorpyrifos-ethylu/ha je možné považovat za minimální registrovanou dávku pro tuto účinnou látku v řepce ozimé v ČR. Běžná polní dávka v Evropě je ale mnohde výrazně nižší (187,5 g ú.l./ha). Složení testovaného spektra dávek bylo odvozeno z metodiky IRAC č. 025, bylo ale podstatně širší. Jako základní dávka sloužila tak zvaná (dle doporučení a terminologie IRAC) REFERENČNÍ dávka: 30 g ú.l/ha. Laboratorní kontaktní účinnost (vyjádřená dle Abbotta) dosažená touto dávkou rozhoduje o tom, jak bude hodnocená populace z hlediska citlivosti na testovanou látku dle metodiky IRAC č. 025 označena (tedy jaký ji bude přiřazen kód citlivosti): kód 1 = citlivá populace; kód 2 = potenciálně tolerantní populace. Další důležitou dávkou v rámci testovaného spektra byla dávka představující minimální registrovanou dávku do řepky v ČR. Nepracovalo se však s dávkou 300 g ú.l./ha, nýbrž s dávkou 307,2 g ú.l./ha (důvodem bylo dodržení jednotného násobku mezi po sobě jdoucími dávkami; násobek: 3,2). Celý soubor testovaných dávek měl tuto podobu: 0 g ú.l./ha (kontrola), 0,92 g ú.l./ha, 2,9 g ú.l./ha, 9,4 g ú.l./ha, 30 g ú.l./ha (= referenční dávka), 96 g ú.l./ha a 307,2 g ú.l./ha.

Článek popisuje výsledky testování citlivosti moravských populací blýskáčků (Meligethes aeneus + Meligethes spp.) k několika různým (= s různým mechanismem účinku) skupinám insekticidů (pyretroidy, neonikotinoidy, organofosfáty). V článku jsou uvedena doporučení pro zemědělskou praxi vyplývající z popisovaných výsledků pokusů.

Metodika popisuje přípravu inokulátu s konidiosporami patogenů Leptosphaeria maculans, L. biglobosa pro plošnou foliární inokulaci řepky olejky, eventuálně dalších brukvovitých plodin a inokulátu Sclerotinia sclerotiorum pro plošnou inokulaci půdy sklerocii patogenu při setí. Aplikace inokulátů z uvedených patogenů zvýšila napadení řepky olejky i za jinak nepříznivých podmínek pro jejich rozvoj a to při napadení patogeny L. maculans, L. biglobosa (původci fomového černání stonků řepky) až o 7,8 % a při napadení S. sclerotiorum (původce bílé hniloby řepky) až o 10 % vůči neošetřené kontrole dle hodnocení podle metodiky EPPO PP1/78 (3). V případě hodnocení napadení dle metodiky ÚKZÚZ (2008) činil rozdíl napadení variant inokulovaných uvedenými patogeny a neošetřenou kontrolou až 1 stupeň.

Bioekonomika se stává jedním z rozhodujících nástrojů stabilizace a oživování ekonomiky podporovaných v rámci nastupujícího evropského rámcového programu “HORIZONT 2020“. Prosazují se nové multi-disciplinární přístupy propojující vice odvětví. Bioekonomika je založena na využití biotechnologií a surovin z obnovitelných zdrojů. Lýková vlákna jako obnovitelné zdroje přírodních vláken mají významnou úlohu v různých oblastech aplikace jako stavebnictví, textile, automotive a agrotextilie. Jedním z vývojových směrů pro využití biotechnologií je využití enzymatického zpracování lýkových vláken směřující k zefektivnění při prvotních procesech zpracování vlákenných surovin.

Tato práce sledovala rozdíly v parametrech výnosu olejných lnů. Byly studovány odrůdy olejných lnů (Linum usitatissimum L.) české, francouzské, holandské a kanadské provenience. Výsledky prokázaly statisticky významné odrůdové rozdíly ve výnosu semene, neroseného a roseného stonku a celkového vlákna. Naopak obsah celkového vlákna vykazoval statisticky nevýznamné rozdíly mezi jednotlivými odrůdami. Z výsledků vyplývá, že některé odrůdy jsou schopny poskytnout vedle vysokého výnosu semene a za předpokladu vhodných podmínek, také relativně vysoký výnos stonku.

Cílem prací bylo ověřit vypovídací schopnost metody umělé polní inokulace jednotlivých rostlin řepky olejky myceliem patogena Sclerotinia sclerotiorum na počátku kvetení. Princip metody spočíval ve vnesení mycelia patogena do uměle poraněného stonku rostliny. Hodnocení bylo provedeno 6. a 8. den od založení. Byla hodnocena délka a hloubka infekce u 4 genotypů řepky olejky na dvou lokalitách Opava a Rapotín. Na lokalitě Opava byl stanoven obsah glukosinolátů v osivu a ve stoncích a listech řepky v den inokulace. Větší rozdíly v napadení byly zaznamenány v prvním termínu hodnocení. Byla zaznamenána vysoká pozitivní korelace mezi hloubkou infekce 6. a 8. den v Opavě, dále mezi obsahem glukosinolátů v osivu a délkou infekce a obsahem glukosinolátů ve stoncích a hloubkou infekce. Vysoká negativní korelace byla zaznamenána mezi délkou infekce 8. den a obsahem glukosinolátů v listech a mezi obsahem glukosinolátů v osivu a listech.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projektu NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyrethroid tau-fluvalinate laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 011 verze 3). Při testech byla porovnávána citlivost 63 populací odebraných na různých lokalitách ČR v roce 2013. Účinná látka tau-fluvalinate je součástí v ČR registrovaného přípravku Mavrik 2 F (240 g ú.l./l). Na blýskáčky v řepce je tau-fluvalinate registrován v dávce 48 g ú.l./ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (1,92 g ú.l./ha), 20% (9,6 g ú.l./ha), 100% (48 g ú.l./ha), 500% (240 g ú.l./ha). Pyrethroid tau-fluvalinate se neřadí do skupiny esterických pyrethroidů, i když se jim z hlediska molekulární stavby velmi podobá. V současné době není zcela jasné, jestli existuje mezi esterickými pyrethroidy a tau-fluvalinatem křížová rezistence. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (ÚKZÚZ), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a pedagogům na těchto školách. Veškerá data v tomto dokumentu i na vlastní mapě s odborným obsahem) jsou volně přístupná (Google aplikace). Přístup k nim je bezplatný. Pro správnou interpretaci a pochopení výsledků vizualizovaných na mapě je nutné seznámit se alespoň s částí II.2. (= výsledková část) tohoto dokumentu.

Výzkumná a šlechtitelská činnost sdružení Česká řepka je zaměřena na tvorbu domácích odrůd řepky, které jsou schopné konkurovat zahraničním odrůdám po stránce výnosu, kvality semene i rezistence vůči biotickým a abiotickým škodlivým činitelům a jsou dobře přizpůsobené našim klimatickým podmínkám. Důležitým faktorem je i příznivá cena osiva. Nadějné liniové materiály jsou zařazeny v mezistaničních předzkouškách i Státních registračních zkouškách.

In the Czech Republic the following crops are grown as oilseeds: winter oilseed rape (Brassica napus), white mustard (Sinapis alba), sunflower (Helianthus annuus), poppy (Papaver somniferum), brown mustard (Brassica juncea), oilseed flax (Linum usitatissimum), and on a small area soybean (Glycine soja) and peanut pumpkins (Cucurbita oleifera). Areas of oilseeds increase every year particularly the proportion of winter oilseed rape. This year's rapeseed area reached 401.3 thousand hectares. Among the most important fungal diseases of oilseeds are Phoma stem canker (Phoma lingam) and white rot of oilseed rape (Sclerotinia sclerotiorum). Among the important pests of oilseeds are stem and pod weevils (Ceutorhynchus spp.), pollen beetle (Meligethes aeneus) and Brassica pod midge (Dasyneura brassicae). The second most important oil plant in the Czech Republic is sunflower with 24.6 thousand hectares grown in 2013. The most significant diseases and pests of sunflower include gray mold (Botrytis cinerea), sunflower white rot (Sclerotinia sclerotiorum) and aphids (Brachycaudus helichrysi and Aphis fabae). Poppy takes third place of the most commonly grown oilseeds with 18.36 thousand hectares grown in 2013. Downey mildew (Peronospora arborescens), leaf blight (Pleospora papaveracea and Dendryphion penicillatum) and occasionally gray mold (Botrytis cinerea) have been reported as problems. Mustard was cultivated in the Czech Republic at 16.94 thousand ha. Among the major diseases of white mustard include white rot (Sclerotinia sclerotiorum), Alternaria leaf spot of Brassica (Alternaria spp.) and gray mold of crucifers (Botrytis cinerea).