Publikace

Informace o projektech a výsledcích jsou veřejně dostupné a vyhledatelné také na stránkách: Informační systém výzkumu, vývoje a inovací (IS VaVaI).

RIV – výsledky VaVaI | CEP – projekty VaVaI

Methicilin rezistentní kmeny Staphylococcus aureus se dělí na základě epidemiologických a genetických charakteristik na nemocniční (hospital-acquired, HA-MRSA), komunitní (community-associated, CA-MRSA) a vázané na chov hospodářských zvířat (livestock associated, LA-MRSA). Podle výsledků Evropského centra pro prevenci a kontrolu onemocnění (ECDC) za rok 2011 byl hlášen výskyt MRSA v humánní populaci v ČR 14,5 % (17. místo ze všech 28 zemí), přičemž v roce 1993 byla incidence MRSA v ČR 6,1 %. Vedle výskytu MRSA se v prostředí prvovýroby mléka často izolují rezistentní kmeny Staphylococcus epidermidis, které jsou schopné přenášet rezistenci nejen uvnitř druhu, ale i mezidruhově. Naše výsledky potvrzuji, že kmeny S. epidermidis byly potvrzeny jako nejčastěji rezistentní uvnitř svého druhu, zatímco S. aureus byl rezistentní uvnitř druhu pouze ve 4,5 %. Toto zjištění představuje vážný problém, neboť koaguláza-negativní stafylokoky se stávají hlavními izolovanými mikroorganismy ve spojení s mastitidním onemocněním

Během řešení výzkumnéhoprojektu QI91A229 byla vytvořena linie hrachu dřeňového SM 470/02 , která se vyznačuje vysokou odolností ke komplexu chorob v polních podmínkách. Linie SM 470/02 byla vyvinuta z křížení (Moravan x B99/108). Individuální výběry rostlin byly opakovány každoročně od generace F2. Výnosové zkoušky byly prováděny od F4 generace v pokusech 3 x 10 m2. Homogenizace probíhala 3 - 4 roky. Při homogenizaci materiálu, která trvá většinou 3–4 roky, byly vyřazovány odlišné a méně výkonné linie.

U 50 zvířat masného skotu plemene Blonde d´Aquitane byl sledován výskyt S. aureus se zaměřením na rezistentní kmeny MRSA (methicilin rezistentní S. aureus). Vzorky pocházely z jedné farmy a byly odebírány z nosní sliznice sterilním vatovým tamponem a vyšetřeny v mikrobiologické laboratoři. U kmenů identifikovaných jako S. aureus byla provedena detekce mecA genu a genů odpovědných za tvorbu stafylokokových enterotoxinů metodou PCR. Z 50 vzorků byly baktérie S. aureus potvrzeny jen u tří zvířat. U těchto kmenů ale nebyla potvrzena přítomnost mecA genu, ani tvorba enterotoxinů.

V letech 2005–2013 byla v polních maloparcelkovýh pokusech hodnocena citlivost 26 odrůd olejného lnu k padlí (Oidium lini). Stabilně rezistentní byly odrůdy Jupiter, Astral a Recital. K nejnáchylnějším patřily odrůdy Natural, Kaolin, Omega, Leane a Libra.

Během řešení projektu QI91A229 byla vytvořena linie hrachu setého AGT 212.11 , která se vyznačuje vysokou odolností ke komplexu chorob v polních podmínkách. Linie AGT 212.11 byla vyvinuta z křížení LU 1977 x Franklin . Individuální výběry rostlin byly opakovány každoročně od generace F2. Výnosové zkoušky byly prováděny od F4 generace v pokusech 3 x 10 m2. Homogenizace probíhala 3 - 4 roky. Při homogenizaci materiálu, která trvá většinou 3–4 roky, byly vyřazovány odlišné a méně výkonné linie.

Identification of Meligethes species and their frequencies in adult samples collected in different localities in the central and southern Moravia (the Czech Republic, 2009-2011) was based on comparisons of morphometric and colour characters and on differences in male and female genitalia. M. aeneus, M. viridescens, M. subaeneus, M. atratus and M. coracinus were recorded in every of the three years. M. nigrescens was recorded in 2009 and 2011, M. carinulatus and M. maurus in 2010 and 2011. M. aeneus was the most frequent species in all compared samples (2009–2011). From the accompanying species M. subaeneus and M. viridescens were markedly more frequent in this study. Considering high resistance of M. aeneus to esteric pyrethroids it could be helpful to distinguish among the Meligethes species occurring in field samples intended for laboratory testing.

Ther was developed a new more rapid and reliable diagnostic method working on the RT-PCR platform for monitoring of MRSA/S. aureus. PCR of the S. aureus specific nuc gene sequence and the mecA gene sequence was utilised for this purpose. A collection of ten S. aureus/MRSA reference strains, fifteen genetically related non S. aureus reference strains and fifty-six environmental samples was employed for estimation of the assay performance and parameters. The classic selective cultivation approach with the biochemical test and agar disk diffusion test was accepted as reference diagnostic method. Our method featured with 100% sensitivity in comparison to reference method. The limit of detection allowed to identify from tens to hundreds copies of S. aureus/MRSA genome. Further, the RT-PCR assay featured with 100% inclusivity and 95% exclusivity at Cq value below 30. We consider our method as ideal for testing of individual suspected colonies, when the results can be acquired in less than 1.5 hour.

V článku jsou popsány škůdci luskovin (hrách, bob) významní pro české pěstitele. Na základě výsledků polních pokusů zakládaných v rámci řešení projektu QH82027 jsou v článku představeny možnosti ochrany porostů před těmito škůdci. Jedná se o postupy, které jsou v souladu s principy integrované ochrany rostlin.

V polních maloparcelkových pokusech v letech 2011–2012 byl na dvou lokalitách (Temenice a Vikýřovice) hodnocen zdravotní stav a výnosový potenciál šesti odrůd sóje. Podle rozdílné citlivosti k chorobám byly odrůdy rozděleny do třech skupin, na náchylné, středně odolné a odolné. Zjištěný výnosový potenciál zcela odpovídal citlivosti jednotlivých odrůd k chorobám. Mikroskopickým zhodnocením původců kořenových hnilob se na lokalitě Temenice nejvíce podílel komplex Thielaviopsis basicola a Rhizoctonia solani a na lokalitě Vikýřovice komplex Rhizoctonia solani a Pythium ultimum. Z biologických přípravků, na bázi různých hub aplikovaných na osivo sóje, byla zjištěna nejlepší účinnost u směsného produktu čtyř kmenů Clonostachys rosea v kombinaci s dolomitickým vápencem. Biologické přípravky testované v polních maloparcelkových pokusech 2011–2012 snížily výskyt stonkových chorob sóje v průměru o 48,5 %, kořenových hnilob o 24,5 % a zvýšily počet kořenových hlízek v průměru o 44,0 % a výnos semen o 8,4 % ve srovnání s neošetřenou kontrolou.

Pea somaclones of cultivars Adept, Komet and Bohatýr were obtained after selection in vitro with Fusarium solani filtrate and fusaric acid (FA). R2 regenerants were analyzed by RAPD and IRAP markers. Some markers were useful for clear discrimination between selected and non-selected variants of all studied cultivars.Flow cytometry analysis proved the same genome size of selected and non-selected pea lines. Therefore in vitro selection by pathogen derived agents could be the efficient method for obtaining pea somaclones with incrreased resistance to F. solani.

V článku jsou popsány škůdci luskovin (lupina, soja, fazole) významní pro české pěstitele. Na základě výsledků polních pokusů zakládaných v rámci řešení projektu QH82027 jsou v článku představeny možnosti ochrany porostů před těmito škůdci. Jedná se o postupy, které jsou v souladu s principy integrované ochrany rostlin.

V letech 2008–2011 byl hodnocen podíl napadených semen hrachu houbovými chorobami, sklizených z luskovino-obilních směsek na lokalitách Vikýřovice a Postřelmov. Sklizená semena hrachu byla ve směskách napadena houbovými chorobami v průměru o 31–69 % méně než v monokulturách. Nejperspektivnější byly směsky s podílem hrachu ve směsce 40 %. Pěstování luskovino-obilních směsek v podmínkách ekologického zemědělství mělo významný vliv na podíl napadených semen ve sklizené produkci i na stabilitu výnosu. Klíčová slova: luskovino-obilní směsky, hrách, houbové choroby přenosné osivem

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projekt podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na organofosfát chlorpyrifos-ethyl laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 025). Při testech v roce 2012 byla porovnávána citlivost 76 populací odebraných na různých lokalitách v České republice (68 populací) a na Slovensku (8 populací z jihozápadního Slovenska). Účinná látka chlorpyrifos-ethyl je např. součástí do řepky ozimé registrovaných přípravků Nurelle D (500 g ú.l./l) a Dursban Delta (200 g ú.l./l). Přípravek Dursban Delta je na blýskáčky v řepce registrován v dávce 1,75 l/ha (350 g ú.l./ha). Nurelle D je do řepky ozimé registrován (nemá ale registraci na blýskáčky) v dávce 0,6 l/ha (300 g ú.l./ha). Dávku 300 g chlorpyrifos-ethylu /ha je možné považovat za minimální registrovanou dávku pro tuto účinnou látku v řepce ozimé v ČR. Běžná polní dávka v Evropě je ale výrazně nižší (187,5 g ú.l./ha). Složení testovaného spektra dávek bylo odvozeno z metodiky IRAC č. 025, bylo ale podstatně širší. Jako základní dávka sloužila tak zvaná (dle doporučení a terminologie IRAC) referenční dávka: 30 g ú.l./ha. Laboratorní kontaktní účinnost (vyjádřená dle Abbotta) dosažená touto dávkou rozhoduje o tom, jak bude charakterizována populace z hlediska citlivosti na testovanou látku dle kategorizace uvedené v používané metodice IRAC č. 025. (kód 1 = citlivá populace; kód 2 = potenciálně tolerantní populace). Celý soubor testovaných dávek měl tuto podobu: 0 g ú.l./ha (kontrola), 0,92 g ú.l./ha, 2,9 g ú.l./ha, 9,4 g ú.l./ha, 30 g ú.l./ha (= referenční dávka), 96 g ú.l./ha a 307,2 g ú.l./ha. Evropské populace blýskáčků se považují za citlivé na chlorpyrifos-ethyl. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům.

In: Proceedings of full texts of the XIIIth Conference: Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 2013 (Influence of abiotic and biotic stresses on properties of plants 2013), 13. 2. – 14. 2. 2013, Praha, Česká republika: Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i. Praha-Ruzyně, 2013, s. 206–209. ISBN 78-80-7427-131-1.

161 cows from 4 farms were examined. The suspect animals were selected according to viscosity test, clinical symptoms and somatic cell count (SCC). The most frequently isolated was Ent. faecalis (n = 20), followed by S. aureus (n = 6) and St. uberis (n = 5). There was positive occurrence of bacteria genus Staphylococcus and Enterococcus at lower SCC (50 ths.ml-1) and at higher SCC (> 300 ths.ml-1) bacteria genus Streptococcus, Enterobacter and E. coli. Differences in SCC were significant (P < 0.001) in negative samples xg 131 SCC versus 491 for positive, 611 for staphylococci and 464 ths.ml-1 for other positive. SCC discrimination limit for likelihood of pathogen occurrence estimation was calculated. This limit 174 ths.ml-1 could be recommended for practical use to apply preventive or curative measures.

Plant transformation may be defined as the sequence of delivery, integration and expression of foreign genes into the plant cells which will ultimately regenerate into a whole plant. This ability to introduce and express or inactivate specific genes in the plant genomes provides a new and powerful experimental tool for validating gene function, particularly in relation with various plant physiology mechanisms and processes that have not been resolved so far using other biochemical approaches. Another non-negligible application of this approach is that of obtaining and transferring genes that are not available to a given species due to sexual incompatibility from other plants, from microorganisms or even animals. The process involves choosing a trait, identifying and isolating the gene(s) encoding it. To be functional, such gene(s) must include the regulatory regions ensuring their correct expression in the plant. Then, a reliable protocol must be devised and followed for the transformation of genes into plants, and the DNA sequences introduced must subsequently be integrated, expressed and maintained in the genome throughout subsequent cell divisions and progenies. Finally, transformed cells must be competent for regeneration into whole plants. Gene delivery systems used to date can be divided into direct gene transfer (mediated by physical or chemical forces for delivery of the gene into plant protoplasts, cells and even tissues) and Agrobacterium-mediated gene transfer, where either A. tumefaciens or A. rhizogenes is used as vectors for introducing the foreign gene into the plant genome. In this context, recombinant DNA technology has revolutionised biotechnology in such a way that plant transgenesis is now a relatively mature approach, and plant biotechnology provides today not only novel genotypes which carry agronomically useful genes for biotic and abiotic stresses, but also others that improve plant nutrition or increase yield components.

Předkládaná mapa s odborným obsahem shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na pyrethroid tau-fluvalinate laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 011 verze 3). Při testech byla porovnávána citlivost 80 populací odebraných na různých lokalitách (69 populací z ČR, 11 populací z jihozápadního Slovenska) v roce 2012. Účinná látka tau-fluvalinate je součástí přípravku Mavrik 2 F (240 g ú.l./l). Na blýskáčky v řepce je tau-fluvalinate registrován v dávce 48 g ú.l./ha. Tato dávka v testech sloužila jako základní testovaná dávka (= 100% dávka). Od této dávky se odvíjelo sestavení celého testovaného spektra: 0% (kontrola), 4% (1,92 g ú.l./ha), 20% (9,6 g ú.l./ha), 100% (48 g ú.l./ha), 500% (240 g ú.l./ha). Pyrethroid tau-fluvalinate se neřadí do skupiny esterických pyrethroidů, i když se jim z hlediska molekulární stavby velmi podobá. V současné době není zcela jasné, jestli existuje mezi esterickými pyrethroidy a tau-fluvalinatem křížová rezistence. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům: Státním úřadům (SRS), agronomům, zemědělským výzkumníkům, zemědělským poradcům, studentům zemědělských škol a učitelům na těchto školách. Veškerá data v doprovodném (interpretačním) dokumentu i ve vlastních mapách s odborným obsahem (v tištěné i elektronické formě) jsou volně přístupná. Přístup k nim je bezplatný. Pro správnou interpretaci a pochopení výsledků uváděných na mapách (mapa 1 a mapa 2) je však nutné seznámit se alespoň s částí II.2. (= výsledková část) tohoto doprovodného dokumentu.