Publikace

In: Proceedings of full texts of the XIIIth Conference: Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 2013 (Influence of abiotic and biotic stresses on properties of plants 2013), 13. 2. – 14. 2. 2013, Praha, Česká republika: Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i. Praha-Ruzyně, 2013, s. 206–209. ISBN 78-80-7427-131-1.

The mycoparasitic efficiency of 28 strains/isolates of Clonostachys rosea f. rosea and Clonostachys rosea f. catenulata against the pathogenic fungus Bipolaris sorokiniana was determined in dual cultures on Czapek-Dox nutrient agar. Strains with low and medium efficiency were antagonistically inhibited by B. sorokiniana, and inhibitory zones were formed between the colonies of both fungi. The mycelium of Clonostachys strains with high efficiency overgrew and degraded B. sorokiniana colonies without formation of an inhibitory zone. In dual cultures, Trichoderma sp. and the most effective Clonostachys strains degraded B. sorokiniana colonies within 3 to 5 and 12 to 15 days, respectively. When rye seeds were treated with a mixture of C. rosea f. rosea, Trichoderma sp. and B. sorokiniana, development of B. sorokiniana on both seeds and seedlings was reduced when compared with a B. sorokiniana treatment. The treatment of rye seeds with Clonostachys and Trichoderma had a positive effect on seed germination and seedling length.

Rozborem 60 rostlin napadených kořenovou hnilobou byl zjištěn výskyt 32 patogenních a saprotrofních druhů hub. Nejvíce se na kořenových a krčkových hnilobách podílely patogenní houby Rhizoctonia solani (66,6 %), Mycocentrospora acerina (55,0 %), Sclerotinia sclerotiorum (41,6 %) a Pythium ultimum (35 %). Devět druhů doprovodných saprotrofních hub nebylo dosud na kmínu z území ČR uváděno.

Nádorovitost kořenů brukvovitých (též boulovitost, hlenka, plasmodiofóra) je bezpochyby nejzávažnější chorobou brukvovitých rostlin a jednou z nejzávažnějších chorob rostlin vůbec. Přitom její význam narůstá, zejména proto, že je stále větším problémem dodržovat dostatečně dlouhé časové odstupy v zařazování brukvovitých rostlin do osevních postupů, řepka ozimá se seje dříve, její osevní plochy narůstají a stále častěji se používají brukvovité meziplodiny.

161 cows from 4 farms were examined. The suspect animals were selected according to viscosity test, clinical symptoms and somatic cell count (SCC). The most frequently isolated was Ent. faecalis (n = 20), followed by S. aureus (n = 6) and St. uberis (n = 5). There was positive occurrence of bacteria genus Staphylococcus and Enterococcus at lower SCC (50 ths.ml-1) and at higher SCC (> 300 ths.ml-1) bacteria genus Streptococcus, Enterobacter and E. coli. Differences in SCC were significant (P 0.001) in negative samples xg 131 SCC versus 491 for positive, 611 for staphylococci and 464 ths.ml-1 for other positive. SCC discrimination limit for likelihood of pathogen occurrence estimation was calculated. This limit 174 ths.ml-1 could be recommended for practical use to apply preventive or curative measures.

V článku jsou popsány škůdci luskovin (lupina, soja, fazole) významní pro české pěstitele. Na základě výsledků polních pokusů zakládaných v rámci řešení projektu QH82027 jsou v článku představeny možnosti ochrany porostů před těmito škůdci. Jedná se o postupy, které jsou v souladu s principy integrované ochrany rostlin.

V článku jsou popsány škůdci luskovin (hrách, bob) významní pro české pěstitele. Na základě výsledků polních pokusů zakládaných v rámci řešení projektu QH82027 jsou v článku představeny možnosti ochrany porostů před těmito škůdci. Jedná se o postupy, které jsou v souladu s principy integrované ochrany rostlin.

V letech 2005–2013 byla v polních maloparcelkovýh pokusech hodnocena citlivost 26 odrůd olejného lnu k padlí (Oidium lini). Stabilně rezistentní byly odrůdy Jupiter, Astral a Recital. K nejnáchylnějším patřily odrůdy Natural, Kaolin, Omega, Leane a Libra.

Methicilin rezistentní kmeny Staphylococcus aureus se dělí na základě epidemiologických a genetických charakteristik na nemocniční (hospital-acquired, HA-MRSA), komunitní (community-associated, CA-MRSA) a vázané na chov hospodářských zvířat (livestock associated, LA-MRSA). Podle výsledků Evropského centra pro prevenci a kontrolu onemocnění (ECDC) za rok 2011 byl hlášen výskyt MRSA v humánní populaci v ČR 14,5 % (17. místo ze všech 28 zemí), přičemž v roce 1993 byla incidence MRSA v ČR 6,1 %. Vedle výskytu MRSA se v prostředí prvovýroby mléka často izolují rezistentní kmeny Staphylococcus epidermidis, které jsou schopné přenášet rezistenci nejen uvnitř druhu, ale i mezidruhově. Naše výsledky potvrzuji, že kmeny S. epidermidis byly potvrzeny jako nejčastěji rezistentní uvnitř svého druhu, zatímco S. aureus byl rezistentní uvnitř druhu pouze ve 4,5 %. Toto zjištění představuje vážný problém, neboť koaguláza-negativní stafylokoky se stávají hlavními izolovanými mikroorganismy ve spojení s mastitidním onemocněním

Pro hodnocení vzniku rizika infekce patogeny Leptosphaeria maculans, L. biglobosa, původců fomového černání stonku řepky, v ozimé řepce byl v letech 2010 až 2012 využíván prognostický model proPlant. Model předpovídal optimální podmínky pro rozvoj patogenu a následnou míru rizika infekce řepky od poloviny srpna do konce listopadu. Prognóza byla zpracována pro 6 vybraných lokalit v systému proPlant. Vypovídací hodnota modelu se srovnávala se skutečnou situací na poli. Pro účely monitoringu houbových chorob byly založeny maloparcelkové pokusy s ozimou řepkou v blízkosti lokalit zařazených do systému proPlant. Výsledky výzkumu potvrdily správnost prognózy generované modelem proPlant, nicméně dle našich poznatků model na sledovaných lokalitách nadhodnocoval míru rizika vzniku infekce na podzim.

Optimisation of two in vitro regeneration systems for low-tannine cultivars of faba bean based on culturing of shoot apices and cotyledonary nodes were provided by usage of various antioxidants - ascorbic acid, citric acid, glutathione and activated charcoal. In subsequent testing, the combined effects of antioxidants with transformation co-cultivation compounds acetosyringone and L-cysteine was studied. The application of antioxidants lead to decreased caullogenesis, citric acids treatments (50 mg.l-1) dramatically decreased necrotic response of explants. However, citric acid, used together with ascorbic acid completely inhibited shoot growth in shoot apex cultures. Glutathion evoked hyperhydricity of explants. Activated charcoal induced rooting on media which are commonly used for shoot proliferation. Combination of acetosyringone with antioxidants did not negatively influenced shoot proliferation, except of variant with ascorbic acid. Citric acid worked as the best and universal antioxidant in faba bean in vitro cultures utilizable and its use is recommended for faba bean genetic transformation experiments.

Cílem prací bylo zvýšit vypovídací schopnost laboratorních a polních zkoušek hodnocení zdravotního stavu řepky olejky v odrůdových pokusech a v testování přípravků na ochranu rostlin. Zkoušky byly zaměřeny na významné patogeny řepky olejky Sclerotinia sclerotiorum a Leptosphaeria maculans, L. biglobosa. Práce probíhaly v laboratorních a polních podmínkách. Pracovali jsme s izoláty patogenů původem z ČR, šlechtitelskými materiály a odrůdami řepky olejky ozimé. U S. sclerotiorum jsme hodnotili vliv inokulace listových řapíků myceliem na průběh infekce a vliv umělé inokulace půdy sklerociemi patogenu na napadení. U vybraných materiálů řepky jsme sledovali obsah glukosinolátů ve stoncích a listech řepky. U patogenů L. maculans, L. biglobosa jsme v polních podmínkách ověřovali vliv foliárního ošetření konidiosporami těchto patogenů na zdravotní stav.

Podzimní škůdci se nevyskytují v nebezpečných počtech pravidelně. Výskyty slimáčků a larev housenic pilatky řepkové se na jednotlivých loklaitách v jednotlivých ročnících výrazně liší. Jednás e tedy o typické nepravidelně se vyskytující škůdce. Výskyty dřepčíka olejkového a dřepčíků rodu Phyllotreta byly v posledních letech velmi nízké, ekonomicky bezvýznamné. Asi od roku 2005 se v porostech téměř nevyskytují hálky na kořenech a hypokotylech způsobované larvami krytonosce zelného. Zcela nečekaně ale také zcela ojediněle se ve větším počtu objevovaly housenky osenic a můr (osenice polní, osenice vykřičníková, osenice ypsilonová, můra zelná).Jistou stálost vykazují snad jen výskyty larev květilek.

In: First Legume Society Conference Book of Abstracts 2013: A Legume Odyssey. Novi Sad, Serbia, 9 - 11 May 2013. p. 214. ISBN 978-86-80417-44-8.

Identification of Meligethes species and their frequencies in adult samples collected in different localities in the central and southern Moravia (the Czech Republic, 2009-2011) was based on comparisons of morphometric and colour characters and on differences in male and female genitalia. M. aeneus, M. viridescens, M. subaeneus, M. atratus and M. coracinus were recorded in every of the three years. M. nigrescens was recorded in 2009 and 2011, M. carinulatus and M. maurus in 2010 and 2011. M. aeneus was the most frequent species in all compared samples (2009–2011). From the accompanying species M. subaeneus and M. viridescens were markedly more frequent in this study. Considering high resistance of M. aeneus to esteric pyrethroids it could be helpful to distinguish among the Meligethes species occurring in field samples intended for laboratory testing.

Pea somaclones of cultivars Adept, Komet and Bohatýr were obtained after selection in vitro with Fusarium solani filtrate and fusaric acid (FA). R2 regenerants were analyzed by RAPD and IRAP markers. Some markers were useful for clear discrimination between selected and non-selected variants of all studied cultivars.Flow cytometry analysis proved the same genome size of selected and non-selected pea lines. Therefore in vitro selection by pathogen derived agents could be the efficient method for obtaining pea somaclones with incrreased resistance to F. solani.

U 50 zvířat masného skotu plemene Blonde d´Aquitane byl sledován výskyt S. aureus se zaměřením na rezistentní kmeny MRSA (methicilin rezistentní S. aureus). Vzorky pocházely z jedné farmy a byly odebírány z nosní sliznice sterilním vatovým tamponem a vyšetřeny v mikrobiologické laboratoři. U kmenů identifikovaných jako S. aureus byla provedena detekce mecA genu a genů odpovědných za tvorbu stafylokokových enterotoxinů metodou PCR. Z 50 vzorků byly baktérie S. aureus potvrzeny jen u tří zvířat. U těchto kmenů ale nebyla potvrzena přítomnost mecA genu, ani tvorba enterotoxinů.

Předkládaná mapa s odborným obsahem vychází z výsledků získaných při řešení projekt podporovaného NAZV MZe ČR č. QJ1230077. Shrnuje a interpretuje výsledky testování citlivosti populací blýskáčků (Meligethes spp.) na organofosfát chlorpyrifos-ethyl laboratorní metodou Adult vial test (lahvičkový test, metoda podle IRAC č. 025). Při testech v roce 2012 byla porovnávána citlivost 76 populací odebraných na různých lokalitách v České republice (68 populací) a na Slovensku (8 populací z jihozápadního Slovenska). Účinná látka chlorpyrifos-ethyl je např. součástí do řepky ozimé registrovaných přípravků Nurelle D (500 g ú.l./l) a Dursban Delta (200 g ú.l./l). Přípravek Dursban Delta je na blýskáčky v řepce registrován v dávce 1,75 l/ha (350 g ú.l./ha). Nurelle D je do řepky ozimé registrován (nemá ale registraci na blýskáčky) v dávce 0,6 l/ha (300 g ú.l./ha). Dávku 300 g chlorpyrifos-ethylu /ha je možné považovat za minimální registrovanou dávku pro tuto účinnou látku v řepce ozimé v ČR. Běžná polní dávka v Evropě je ale výrazně nižší (187,5 g ú.l./ha). Složení testovaného spektra dávek bylo odvozeno z metodiky IRAC č. 025, bylo ale podstatně širší. Jako základní dávka sloužila tak zvaná (dle doporučení a terminologie IRAC) referenční dávka: 30 g ú.l./ha. Laboratorní kontaktní účinnost (vyjádřená dle Abbotta) dosažená touto dávkou rozhoduje o tom, jak bude charakterizována populace z hlediska citlivosti na testovanou látku dle kategorizace uvedené v používané metodice IRAC č. 025. (kód 1 = citlivá populace; kód 2 = potenciálně tolerantní populace). Celý soubor testovaných dávek měl tuto podobu: 0 g ú.l./ha (kontrola), 0,92 g ú.l./ha, 2,9 g ú.l./ha, 9,4 g ú.l./ha, 30 g ú.l./ha (= referenční dávka), 96 g ú.l./ha a 307,2 g ú.l./ha. Evropské populace blýskáčků se považují za citlivé na chlorpyrifos-ethyl. Mapa je zpracována tak, aby mohla přímo sloužit zemědělským odborníkům.