Publikace

Pomocí 42 morfologických a několika molekulárních markerů, 6 SSR, 25 RBIP a 2 IRAP retrotransposonových markerů bylo získáno celkem 51 hodnotitelných znaků, na jejichž základě byly vypočítány genetické vzdálenosti a provedena shluková analýza jednak morfologických tak i DNA dat. Zjištěná genetická struktura poslouží jednak k cílovému získání core kolekce, odstranění duplikací a racionalizaci šlechtění.

Bylo ověřováno použití digitálního snímku a kinetiky fluorescence chlorofylu získaných při měření fluorescenční kamerou FluorCam pro stanovení pokryvnosti plevelu a rozlišení plodiny a plevelu, případně některých plevelných druhů navzájem mezi sebou. Porovnáním měřících protokolů využívajících měření Kautského efektu a zhášecí analýzy (quenching) bylo zjištěno, že vhodným výběrem a nastavením měřícího protokolu a následnou volbou parametru je možné získat snímky poskytující nejen velmi dobré odlišení rostlin od pozadí, ale mohou být s relativně dobrou spolehlivostí odlišeny i některé druhy mezi sebou. Pro stanovení druhových rozdílů mezi plodinou a plevelem byl jako modelový druh použit svízel přítula, který byl porovnáván s pšenicí, řepkou, cukrovkou a slunečnicí. Pro rozlišení bylo použito techniky neuronových sítí, která umožňuje kombinaci mnoha parametrů získaných z fluorescenční kinetiky pro co nejspolehlivější rozpoznání mezi plodinou a svízelem.

Produkce dihaploidního materiálu kmínu ozimého cestou pylové embryogeneze byla testována na 10 vybraných materiálech. Sledovala se rozdílnost reakce genotypu na indukcní podmínky in vitro, Vytvárená metodika prinesla mnoho aspektu, které mají vliv na úspešnost indukce embryí a na jejich další regeneraci v in vivo podmínkách. Flow-cytometrické stanovení ploidie získaných regenerantu poukazuje na vysoké zastoupení haploidních rostlin, které byly kolchicnovány pro produkci fertilního ciste homozygotního materiálu. Dihaploid production of winter type of caraway via pollen embryogenesis were tested on 10 selected breeding materials. differences in response of the genotypes during in vitro induction conditions were observed. Established method show on many factors, which significant effect efficiency of embryos production and their followed regeneration under in vivo conditions. Flow cytometry determination of ploidy level of the obtained regenerated plants shown on high percentage of haploid plant mater

Enzymy testované pro použití v ruzných oblastech textilního prumyslu prinášejí radu prekvapujících výhod. Nejinak tomu je a muže být i v oblasti pestování lýkových vláken (konopí a zejména lnu) a jejich zpracování pro textilní úcely. Enzymy z trídy hydroláz a oxidoreduktáz dokáží velmi efektivne štepit polymerní retezce polysacharidu, jako napr. pektinu a hemicelulóz (xylany, galaktany, arabany,..) až do jejich úplného rozkladu na glukózu (prípadne jiné monomery) a zároven tak oslabit nebo prerušit jejich vazby na další biopolymery jako je lignin nebo celulóza. Tímto zpusobem dochází i k uvolnování obtížne štepitelného ligninu z komplexu z celulózou a hemicelulózami a tak k jeho odstranení. Techto mechanizmu lze s výhodou využít pri zpracování lýkovýchvláken, kdy je nutné snížit obsah necelulózových sloucenin obalujících celulózová vlákna a tak docílit žádoucího zjemnení, omaku a barvy.

Cd a Pb představují nejčastěji distribuované škodliviny na zemědělsky využívané půdy. Odrůdy přadného a olejného lnu byly hodnoceny ve čtyřletém přírodně simulovaném experimentu (2001-2004) na jejich toleranci, příjem a akumulaci Cd a Pb. Obecně lze říci, že oba typy lnu dobře snášely zvýšené koncentrace těžkých kovů půdy bez dramatických vlivů na růst rostlin a vývoj. Geneticky založené rozdíly (odrůdové rozdíly) byly pozorovány v přejímání a akumulaci Cd a Pb.

V rámci projektu "Zachování a udržitelné využívání genové základny plodin pro potraviny a zemědělství" výzkumného týmu při Ústavu pro zachování biologické rozmanitosti a biologické bezpečnosti zabývá charakterizací a hodnocení 265 genetických zdrojů lnu (Linum usitatissimum L.) . Nezbytnou součástí řešení tohoto úkolu bylo vytvořit jednotný systém hodnocení, popis a klasifikace vybraných genotypů. Nejlepší způsob, jak dosáhnout jednotného hodnocení všech genotypů byl prostřednictvím inovace existoval a mezinárodně používaných seznamů deskriptorů - UPOV (1995), Česká národní seznam deskriptorů (2000), Rosenberg seznam deskriptorů (1978), VIR (1989) , IFDB seznam deskriptorů (1994). Inovovaný seznam deskriptorů obsahuje 93 deskriptorů. Odtud, 63 deskriptorů patří k morfologické znaky, 21 deskriptory jsou zvláštní biologické vlastnosti, a 8 jsou deskriptory pro hospodářské vlastnostmi.

Cílem této studie bylo zjistit úroven zkrmování hrachu na užitkovost selat. V pokusu byl do krmné smesi pridáván hrách odrudy Gotik s nejvyšším obsahem antinutricních faktoru v porovnání s bežne používanou smesí (skupina A) Pokusné skupiny mely obsah Gotiku následující: skupina B - 9 %, skupina C 18 % a skupina D 27 %. Výsledné hodnoty prírustku a konverze krmiva naznacují vhodnost nahrazení sóji krmných hrachem a tím snížení závislosti na dovozu kompoment do krmných smesi pro prasata.

Metodický návod byl napsán pro pracoviště provádějící inokulační testy v rámci řešení projektu. Metodický návod obsahuje: - popis klimatických podmínek ve kterých testy probíhají, - popis přípravy inokula, - postup při inokulaci, - stupnici pro hodnocení inokulace.

V pokusech o náhradu sóji krmným hrachem jsme v pokusné stáji vybavené běžnou technologií větrání a vytápění, provedli sérii pokusů ve kterých byla významná část potřeby proteinu pokrývána hrachem. Cílem při tom bylo zjistit, v jaké míře je možné hrách jako náhradu použít vzdor obsahu antinutričních látek u některých odrůd. Mužeme konstatovat, že hrách se může zkrmovat až do úrovně 30 - 40 % v krmné dávce bez nepříznivých výsledků na užitkovost. Předložené výsledky zřetelně ukazují, že tepelně-vlhkostní poměry stájového klimatu nejsou ani v relativně dobře vedených a běžnou technologií vybavených stájích schopny v průbehu roku zabezpečit výkrmovým turnusum prasat opovídající podmínky pro optimální růst s odpovídajícímí ekonomickými výsledky.

Byly presentovány současné možnosti využívající poslední poznatky genomiky leguminoz a jejich aplikace při studiu genetické diversity kolekcí hrachu. Zvláštní pozornost byla věnována mikrosatelitním a retrotransposonovým markerům.

Plevele patří mezi limitující činitele úspešného pěstování lnu setého. V posledních letech se zvyšuje zaplevelení lnu řepkou ozimou z výdrolu a dalšími plevely, např. Galium aparine, Chenopodium spp., aj. Byly provedeny parcelkové pokusy s vybranými herbicidy proti dvouděložným plevelům. Byly sledovány technologické parametry - výnos odsemeneného stonku, výnos dlouhého vlákna, výnos koudele a výnos celkového vlákna. Tyto parametry byly ve vetšině případů pozitivně ovlivněny oproti kontrole.

Byla provedena klasifikace 34 aktuálně pěstovaných odrůd hrachu registrovaných v České republice pomocí 42 morfologických deskriptorů, 3 isoenzymových biochemických markerů, 8 mikrosatelitních (SSR) a 2 retrotransposonových DNA markerů. Pro práci byly zvoleny takové molekulární metody, které jsou relativně jednoduché, levné a rychlé. Získané výsledky demonstrují možnosti a odlišovací schopnosti metod založených na DNA.

V polních pokusech a na provozních plochách kmínu v tradicních pestitelských oblastech byl sledován výskyt patogenních hub. Pri vyhodnocení byly zjišteny rozdíly mezi jednotlivými lokalitami i mezi sledovanými rocníky.

Účinné regenerační systémy patří k nejdůležitějším předpokladům úspěšné genetické transformace. Obecně je většina luskovin považována za obtížně geneticky transformovatelné. V případě hrachu byly pro genetickou transformaci pomocí Agrobacteria využity tři techniky (embryogeneze, organogeneze a in vivo). Plazmid obsahoval reporterový gen uidA a selekční geny nptII nebo bar.

Ve skleníkových podmínkách inokulace bylo hodnoceno 16 genotypů hrachu s genem er-1 (E. pisi DC.) na náchylnost k druhu E. baeumleri. Na řapících a listech citlivých genotypů se hojně tvořily konidie a kleistocarpy. Jako zcela rezistentní zdroj proti E. baeumleri byl ve skleníku zjištěn pouze genotyp Tudor (Cebeco 4119). V polních pokusech bylo zařazeno 19 genotypů hrachu s genem er-1 (E. pisi DC.). Z nich měly vyšší stupeň odolnosti proti přirozené infekci E. baeumleri (Fallon, AC Melfort, Joel) pouze některé. K nejnáchylnějším genotypům v polních podmínkách patřily: Consort R, SGL 2024, SGL 1977 a Franklin. Kleistocarpy s 1–4x dichotomicky rozvětvenými vrcholky přívěsků se tvořily ve skleníkových a polních pokusech pouze u náchylných a velmi náchylných genotypů (SGL 444/2185, Consort R, SGL 2024, SGL 1977, LU 390-R2, Lifter, Highlight, Cebeco 1171 a Carneval R). Kontrolní genotypy bez genu er-1 (Komet, Adept a Gotik) byly v pokusech napadeny pouze druhem E. pisi.

S využitím kontinuální 23leté organogenní in vitro kultury hrachu jsme sledovali její genetickou stabilitu pomocí molekulárních metod.

Byly studovány rizika spojená s pěstováním geneticky modifikovaného hrachu pomocí simulačního eperimentu s dominatními a recesivními znaky a sledována míra možného cizosprášení v následných F1-2 generacích (2001-2003). takto byla stanovena míra rizika přenosu pylu, dále pak byl sledován výskyt a chování jednotlivých druhů hmyzu, jako potencionálních přenosců pylu. během celého epxerimentu nebylo prokázano cizosprášení ( mezi přibližně 40 tisíci jedinci hrachu), což naznačuje velmi nízkou možnost cizosprášení.