Publikace

Informace o projektech a výsledcích jsou veřejně dostupné a vyhledatelné také na stránkách: Informační systém výzkumu, vývoje a inovací (IS VaVaI).

RIV – výsledky VaVaI | CEP – projekty VaVaI

The use of digital image analysis (DIA) for characterization of varieties is much quicker and easier than conventional morphometric methods. This non-destructive, highly effective technique employs an inexpensive imaging system, which allows image acquisition, image processing and feature extraction. In this study digital image analysis was used for the detection of assumed duplicates in the germplasm of a flax/linseed collection, based on petal measurements. A group of 131 different flax/linseed varieties was used in tests for defining key features. The aim of the investigation was to determine if petal size could be used to distinguish compared accessions (doubles, triples, quadruples). The linear regression model used for feature assessment enabled successful identification of the dissimilarity or similarity among tested accessions. The position and distance of accessions in groups of clusters were obtained by hierarchical cluster analysis. Duplicates in the germplasm of the flax collection were confirmed by non-significant statistical differences between tested accessions. Based on the passport descriptor ACCENAME analysis it was revealed that out of 97 evaluated couples 81(83.5%) showed a significant difference in petal size, resulting in the conclusion that they are not real duplicates. Only 10 couples (10.3%) showed non-significant differences in petal size and shape could be considered as real duplicates. Six couples (6.2%) remained undetermined, as it was not possible to make a clear distinction using the above mentioned methods, due to the influence of year or other external factors. Image analysis followed by hierarchical cluster analysis was recommended as one of the methods useful for the characterization and rationalization of a germplasm collection. (C) 2011 Elsevier B.V. All rights reserved.

Technické řešení se týká umožnění výroby biologického přípravku (pomocného rostlinného přípravku – půdního biofertilizátoru) obsahujícího směs propagul (konidií a chlamydospor) mykoparazitické houby Clonostachys rosea nebo Clonostachys catenulata a mykorhizní houby. Inkorporace těchto hub do půdy zamezuje rozvoji půdních patogenních hub a má pozitivní vliv na rozvoj kořenového systému rostlin a na tvorbu kořenových hlízek (především u čeledi Fabaceae). Jako plnidlo se použije anorganický inertní nosič, který zamezí nežádoucí mikrobiální kontaminaci.

V pěstitelských systémech zvyšuje len olejný biodiverzitu zemědělské výroby a nezatěžuje další rostlinnou produkci. Jedním z požadavků pro řádně založené porosty je kvalitní a zdravé osivo, kterému předchází úspěšná semenářská produkce. Z8kladem efektivní produkce je dodržení základních pěstitelských parametrů a potřeb olejného lnu.d.

Metoda využití molekulárních markerů pro diagnostiku houbových chorob řepky byla optimalizována na izolátech hub Verticillium dahliae, Verticillium longisporum a Leptosphaeria maculans. Byly nalezeny markery umožňující spolehlivou identifikaci a odlišení těchto patogenů. Pomocí těchto markerů bylo otestováno 54 vzorků rostlin ozimé řepky s různě výraznými příznaky houbových chorob. U velké části vzorků bylo prokázáno napadení patogenem Leptosphaeria maculans, byly nalezeny různé rasy tohoto houbového patogena. Napadení patogenem Verticillium spp. bylo prokázáno pouze ve dvou případech.

Od roku 2000 probíhá v ČR testování nových genotypů ozimé řepky v mezistaničních předzkouškách výkonu na vybraných stanovištích. Byly posuzovány zejména hospodářské vlastnosti včetně vyhodnocení výnosu a odolnosti vůči významným houbovým patogenům, které představuje Leptosphaeria maculas / L. biglobosa (původce fomové hniloby brukvovitých) a Sclerotinia sclerotiorum (původce bílé hniloby řepky). Nové genotypy ozimé řepky pocházely ze šlechtitelských stanic v Opavě, Chlumci nad Cidlinou a ve Slapech a byly testovány na vybraných lokalitách v Šumperku, Chlumci nad Cidlinou a v Kujavách. V letech 2010 až 2012 bylo každoročně testováno na 50 nových materiálů. Získané výsledky potvrdily šlechtění odolnějších materiálů vůči sledovaným houbovým patogenům při dosažení stabilního výnosu. Původ genotypů průkazně neovlivnil získané výsledky jejich odolnosti, přesto nejvyšší průměrné hodnoty odolnosti vůči vybraným patogenům před sklizní byly pozorovány u genotypů ze šlechtitelské stanice Opava a Chlumec nad Cidlinou.

The aim of our work was to characterize linseed (Linum usitatissimum L.) genotypes divided into groups with high and low content of alpha-linolenic acid (ALA). Out of 32 linseed genotypes, 68.75 % represented high alpha-linolenic genotypes and 31.25 % were genotypes with low ALA content. Proportional representation of fatty acids was realized according to the norm (Czech O ce for Standards, Metrology and Testing, 1994). Oil content was analyzed according to the internal methodology of Agritec Ltd., based on the norm (Czech O ce for Standards, Metrology and Testing, 2011). The content of total fat ranged from 36.22 % to 46.35 %, that of ALA from 1.10 % to 65.20 %, and that of linoleic acid (LA) from 11.10 % to 75.00 % in the analyzed seed samples within all groups. The genotypes were divided also according to the seed color and a linear correlation between all three parameters within these groups was observed. Negative linear dependence was con rmed between parameters; ALA and LA content in the groups: high ALA brown seed (p < 0.0001; correlation coe cient (r) = –0.70), and high ALA yellow seed (p < 0.001; r = –0.36). Also, positive linear dependence between the total fat and the LA content in the groups: low ALA brown seed (p < 0.001; r = 0.34); low ALA yellow seed (p < 0.0001; r = 0.62), was found.

Příspěvek reaguje na změny hospodářského typu u lnu setého Linum usitatissimum L. pěstovaného v České republice. Pěstování a šlechtění přadného lnu bylo v České republice prakticky ukončeno a veškerá pozornost se v současnosti zaměřuje na šlechtění a pěstování olejného lnu. Pro zvýšení užitkovosti olejného lnu jsou v příspěvku prezentovány a diskutovány různé směry šlechtění s cílem diferenciace konečného produktu pro vybranou cílovou skupinu uživatelů.

Ošetření trávníků biologickým přípravkem na bázi mykoparazitických hub Clonostachys rosea a Trichoderma asperellum na lokalitách Zubří, Rožnov pod Radhoštěm a Vikýřovice redukovalo počet druhů parazitické a saprofytické mykoflory trávníků o 28–48 % a snížilo intenzitu jejich sporulace o 42,9–76,6 % ve srovnání s neošetřenou kontrolou. Fungicidní ošetření přípravky na bázi azoxystrobinu samostatně nebo v kombinaci s biologickým přípravkem redukovala intenzitu sporulace patogenních a saprofytických hub o 63,3–87,8 % oproti kontrole. Kombinované ošetření trávníků s fungicidním přípravkem zabezpečuje účinnou ochranu trávníků proti chorobám, na které nejsou biologické přípravky účinné (Laetisaria, Erysiphe, Puccinia).

V letech 2006–2011 byl proveden screening odrůd polního dřeňového hrachu na obsah celkového a rezistentního škrobu (RŠ). Byly sledovány vztahy mezi obsahem RŠ, sušiny, hodnotami TD – stupeň zralosti, vliv odběrů z jednotlivých pater hrachu. Byla zjištěna optimální doba technologické sklizně pro konzervárenské a mrazírenské využití dřeňového hrachu. Byly porovnány různé způsoby posklizňové úpravy (sušení, mražení, lyofylizace) na obsah RŠ.

Na 26 lokalitách v České republice bylo sledováno druhové spektrum blýskáčků z rodu Meligethes. K hodnocení zastoupení populací jednotlivých druhů byl pouţit index dominance (D). Eudominantním druhem byl na všech lokalitách M. aeneus (Fabricius, 1787), na lokalitách Pivonice, Lazníky, Blučina, Ždár nad Sázavou a Zvole M. subaeneus Sturm, 1845, na lokalitě Věcov M. viridescens Fabricius, 1787 a na lokalitě Bohdalec M. erythropus (Marsham, 1802). Dominantními druhy jsou pouze na některých lokalitách M. subaeneus (Sturm, 1845), M. viridescens Fabricius, 1787 a M. erythropus (Marsham, 1802).

Intercropping of grain legumes and cereals is of special interest in organic farming to increase and stabilise yield levels, reduce weed pressure and sustain plant health. On animal husbandry farms, pea-cereal mixtures may be an interesting crop for green fodder as well as for concentrates. Increasing the self-sufficiency of fodder is in line with the principles of organic agriculture, and reduces the risks related to import of soyprotein, that it may be polluted with GM soya. In 2009 on five certified organic farms, controlled field trials (FT) were conducted with field pea, spring barley and spring wheat in monocultures and mixtures (pea : cereal ratio 60:40). Hay yields were recorded at pea growth phases BBCH 79 and 83. In 2008 and 2009, plot trials (PT) with intercropped peas and spring cereals (wheat, barley) were conducted. Varieties and pea-cereal combinations were screened to evaluate the suitability of the varieties for intercropping, and the best pea to cereal ratio in the seed mixture. Results show that intercropping peas and spring cereals may produce high yields of green fodder.

Publikace si klade za cíl upozornit na možná rizika při pěstování sóji luštinaté na zrno a poukázat na četné přednosti a výhody. Účelem metodiky je poskytnout informace o významných změnách vlastností odrůd, jejich a důležitých bodech pěstitelské technologie zajišťující kladný dopad na ekonomickou životaschopnost zemědělských podniků.

Mikrosatelity nebo jednoduché sekvenční opakování (SSR) jsou velmi rozšířené kategorie repetitivních sekvencí DNA, které se používají v populační genetice a studiích mapování genetické rozmanitosti. Genetické a evoluční mechanismy z pohledu SSR nejsou zcela objasněny. Tři mikrosatelitní lokusy s různou pozicí v genomu hrachu (Pisum sativum L.), A9 aktivní lokus v LTR oblasti bohaté retrotransposony, AD270 a AF016458 se nacházející se v oblasti genu 5'. Srovnávací analýza 35 párů vzorků od sedmi odrůd vypěstovaných z jednoho semene po deset generací, odhalila jednu 4 bp mutaci v 10. generaci vzorku v AD270 lokusu odpovídající skokovému nárůstu v jedné další ATCT jednotce opakování.Odhadovaná míra mutace byla 4,76 x 10 (-3) na lokus a na generaci, s 95% intervalem spolehlivosti 1,2 x 10 (-4) až 2,7 x 10 (-2). Srovnávací položky odrůdy Bohatýr získané z různých kolekcí genových zdrojů , ukázaly intra a inter-odrůdovou variabilitu v doprovodných a opakovaných sekvencích. Rozdíly ve velikosti fragmentu a střídání sekvencí byly nalezeny i v dlouhodobém horizontu v in vitro organogenní kultuře, založené v roce 1983 svědčící o somatickém mutačním procesu. Důkaz homoplasie byl zjištěn v rámci nezávislých genotypů hrachu, která nepříznivě ovlivňuje spolehlivost genových zdrojů, ale také vysoce prošlechtěného materiálů. Závěry této studie mají důležitý význam pro studium fylogeneze rodu Pisum, určení odrůdy a postup registrace odrůd hrachu, kde míra mutace ovlivňuje genetickou rozmanitost a efektivních odhady velikosti výchozí populace.

Retrotransposon segments were characterized and inter-retrotransposon amplified polymorphism (IRAP) markers developed for cultivated flax (Linum usitatissimum L.) and the Linum genus. Over 75 distinct long terminal repeat retrotransposon segments were cloned, the first set for Linum, and specific primers designed for them. IRAP was then used to evaluate genetic diversity among 708 accessions of cultivated flax. Application of Bayesian methods for clustering resulted in the robust identification of 20 clusters of accessions, which were unstratified according to origin or user type.These findings provide a basis for better flax germplasm management, core collection establishment, and exploration of diversity in breeding, as well as for exploration of the role of retrotransposons in flax genome dynamics.

At the present flax seeds are known as functional food. Whole linseed contains 41 % of fat of which 70 % belong to polyunsaturated fatty acids (PUFA) and more than half of fatty acids (FA) belong to alfa-linolenic acid (ALA - C18, n-3 FA) – 50 – 62 % of flax oil or 22 % of whole seed2-5 . The second important essential FA is linoleic acid (LA - C18, n-6 FA). It represents 17 % of all FA6 . The aim of our work was to characterize linseed (Linum usitatissimum L.) genotypes divided to groups with high and low content of (ALA). There were analyzed 33 genotypes of linseed, thereof 21 breeding lines and 12 varieties. Proportional representation of FA was realized by the norm ČSN EN ISO 5508. The oil content was analyzed according to internal methodology of Agritec Ltd., which was based on the norm ČSN EN ISO 659.

Cílem metodiky je předložit šlechtitelské, množitelské a pěstitelské praxi metodiky pro snížení výskytu námelovitosti. Doporučené metodické postupy vznikly na základě studia příčin a vlivů, které způsobují vyšší výskyt sklerocií námele v porostech žita.

V parcelkových polních pokusech (2008–2010) a v řádkových testech na provokačním poli (2009–2010) bylo zhodnoceno 20 odrůd a 3 novošlechtění olejného lnu na citlivost k patogenní houbě Septoria linicola. Odolné byly AGT 997, AGT 992 a odrůdy Jantar a Amon. Relativně odolné byly i AGT 583, Recital, Biltstar a Kaolin. Ostatní testované odrůdy byly náchylné až vysoce náchylné. Na kališních lístcích odrůd Areco, Antares a Atalante byl v roce 2010 zjištěn výskyt teleomorfního stádia Mycosphaerella linorum.

The crossing was carried out in 2002. The selection of individual plants was repeated every year from the F2 generation. Yield tests were performed since the F4 generation, the 2 10 m2 yield trials. Breeding line SM 441/02 was included in yield trials in the green maturity (technological maturity) and was sown (sowing density: 1,1 mil of germinating seeds per hectare) with standard varieties. The homogenization process usually takes 3 - 4 years, morphologically different and less efficient lines were excluded during the process. When needed, the reselections from yield trials were carried out. Selections of resistant plants (from F2 generation) to the powdery mildew (Erysiphe pisi) were traditionally done in the field or greenhouse after artificial inoculation with Erysiphe pisi. Selections aimed at obtaining field resistance to foot-rot complex diseases (the most important diseases) in peas were carried out practically since F3 generation using tests in infected soil. The breeding lines were tested since F4 - F6 generation, the repeated tests for resistance to fusarium race 1 and race 2 were done in a the laboratory conditions. The analyses of starch, amylose and resistant starch content were carried out in all lines selected in yield trials. Chlorophyll and carotenoids (lutein and β-carotene) were observed.